Zdraví: u lékaře a v lékárně

Tělo je el cuerpo. Jeho části se ti budou hodit hlavně, když budeš říkat, co tě bolí. Uč se je rovnou se členem (el, la), skoro vždycky je s ním řekneš: me duele la cabeza (bolí mě hlava).

• Pro českou ruku i nohu má španělština dvě slova: el brazo je celá paže, la mano jen dlaň s prsty, la pierna celá noha, el pie chodidlo. Když tě po dlouhé procházce bolí nohy, řekneš me duelen los pies.
• La mano je ženského rodu, i když končí na -o, jak znáš z tématu Rod a členy.
• Množné číslo tvoříš jako vždycky: los ojos, las manos, los pies (oči, ruce, chodidla).
• Slova pro obličej znáš z Popisu člověka: la cara (obličej), la nariz (nos), la boca (pusa). I u nich stojí člen: Tiene la nariz grande. – Má velký nos.

Česky řekneš „bolí mě hlava“: bolí hlava a „mě“ říká, koho. Španělsky je to stejné, jen „mě“ je me a stojí vždycky před slovesem: Me duele la cabeza. – Bolí mě hlava. Stejně staví větu gustar (Me gusta el café. – Chutná mi káva.), takže zájmena už znáš.

Doler má kmenovou změnu o → ue jako poder a dormir, proto duele. Jiné tvary než duele a duelen skoro nepotřebuješ: bolí vždycky něco, ne někdo.

Člen, ne „můj“

Koho to bolí, už víš z me, te, le. Před částí těla proto stačí člen (el, la, los, las), ne mi, tu, su (můj, tvůj, jeho). Česky taky neřekneš „bolí mě moje ruka“:

• Me duele la mano. – Bolí mě ruka.
• ¿Te duelen los pies? – Bolí tě nohy?

Koho to bolí: a + jméno

Když řekneš jméno, dáš před něj a. Zájmeno (le, les) přitom zůstává, jako v A Ana le gusta leer (Ana ráda čte):

• A Pablo le duele la espalda. – Pabla bolí záda.
• A mis hijos les duele el estómago. – Děti bolí břicho. Každé z nich má svoje břicho, proto duele.

Zápor, otázka a „hodně“

• No me duele. – Nebolí mě to. No stojí před me, jako v No me gusta (nelíbí se mi).
• ¿Te duele? – Bolí tě to? ¿Dónde te duele? – Kde tě to bolí?
• Me duele mucho. – Hodně mě to bolí. Me duele un poco. – Trochu mě to bolí. Mucho stojí za slovesem a nemění se, jako v Estudio mucho (hodně se učím).

Co ti je, řekneš třemi slovesy. Tener a estar už znáš z tématu „Ser, nebo estar?“.

Tener: co máš

• Tengo fiebre. – Mám horečku.
• Tengo tos. – Mám kašel.
• Tengo gripe. – Mám chřipku.
• Tengo un resfriado. – Jsem nachlazený (doslova „mám nachlazení“).
• Tengo dolor de cabeza. – Bolí mě hlava (doslova „mám bolest hlavy“).

Za tener dáš fiebre, tos a gripe bez členu, stejně jako v tengo hambre (mám hlad). Chřipku uslyšíš ve Španělsku i se členem: tengo la gripe (mám chřipku). Tengo un resfriado znamená totéž co Estoy resfriado.

Tengo dolor de cabeza znamená totéž co Me duele la cabeza. Za dolor de dáš část těla bez členu: dolor de espalda (bolest zad), dolor de estómago (bolest břicha).

Estar: jak ti je

• Estoy enfermo. – Jsem nemocný. Žena řekne Estoy enferma.
• Estoy resfriado. – Jsem nachlazený. Žena řekne Estoy resfriada.
• Estoy mal. – Není mi dobře.
• Estoy mejor. – Je mi líp.

Koncovka se řídí tím, o kom mluvíš, jako u cansado (unavený): Mi hija está enferma. – Dcera je nemocná. Mis padres están resfriados. – Rodiče jsou nachlazení.

Mal a mejor se nemění, stejně jako bien: Mis padres están mejor. – Rodičům je líp. Ne están mejores.

Sentirse (cítit se) je zvratné jako me levanto (vstávám) z Denního režimu: zájmeno stojí před slovesem. A mění kmen (část slova před koncovkou) e → ie jako prefiero (mám radši) z Kmenových změn, u nosotros a vosotros ne.

• ¿Cómo te sientes? – Jak se cítíš?
• Me siento mejor. – Cítím se líp.
• Me siento mal. – Cítím se špatně.
• ¿Cómo se siente? – Jak se cítíte? (usted)

Za sentirse dáš stejná slova, jakými s estar říkáš, jak ti je: Mi madre se siente cansada. – Máma se cítí unavená.

Stejné sloveso je i ve frázi Lo siento (je mi líto, doslova „cítím to“) z Pozdravů: sentir je cítit i litovat.

Lékař ti může tykat i vykat. Když vyká (usted), uslyšíš sloveso ve tvaru pro on, ona: ¿Tiene fiebre? – Máte horečku?

Otázku ¿Qué te pasa? (Co ti je?) ses v tématu „Ser, nebo estar?“ naučil jako celek. Teď už víš, proč v ní je te: funguje jako gustar. Když vykáš, dáš místo te zájmeno le: ¿Qué le pasa? – Co vám je? Stejně se zeptáš na někoho dalšího: ¿Qué le pasa a Pablo? – Co je Pablovi?

Na ¿Desde cuándo? odpovíš s desde (od): Desde el lunes. – Od pondělí. Desde ayer. – Od včera. Tengo tos desde el sábado. – Mám kašel od soboty. Den v týdnu má i tady člen el. Stačí přítomný čas, stejně jako česky.

Co ti lékař poradí

Co máš dělat, ti lékař řekne s tener que, hay que a poder, které znáš z Plánů:

• Tiene que descansar. – Musíte odpočívat.
• Tiene que beber mucha agua. – Musíte pít hodně vody.
• Hay que tomar una pastilla cada ocho horas. – Je třeba brát jednu tabletu každých osm hodin.
• Puede trabajar, pero no puede hacer deporte. – Můžete pracovat, ale nesmíte sportovat.

Když to není nic vážného, řekne: No es grave. – Není to nic vážného.

Tomar znáš z tématu Restaurace jako „dát si“. U léků znamená „brát“: tomar una pastilla – vzít si tabletu.

Objednat se k lékaři

• Tengo que ir al médico. – Musím jít k lékaři. A + el = al, jako v voy al banco (jdu do banky).
• Quiero pedir cita con el médico. – Chci se objednat k lékaři. La cita je objednaný termín. Pedir (objednat si) znáš z tématu Restaurace.
• Tengo cita a las diez. – Jsem objednaný na desátou.

Ve Španělsku se k praktickému lékaři chodí do zdravotního střediska (el centro de salud). S něčím vážným jedeš na pohotovost: Voy a urgencias. – Jedu na pohotovost. Tísňové číslo je 112, stejně jako u nás.

Ve Španělsku se léky (el medicamento – lék) prodávají jen v lékárně, i obyčejný paracetamol. V supermarketu je nekoupíš. Lékárnu poznáš podle zeleného kříže.

• Lék „na“ něco je para: algo para la tos (něco na kašel), unas pastillas para la garganta (pastilky na krk). La pastilla je tableta i pastilka na cucání.
• Když si nejsi jistý, vykej: ¿Tiene…? (Máte…?) Když ti lékárník tyká, můžeš tykat i ty: ¿Tienes…? (Máš…?)
• Recept od lékaře je la receta, bez receptu je sin receta: ¿Puedo comprar estas pastillas sin receta? – Můžu si tyhle tablety koupit bez receptu?

V lékárně řekneš i ¿Me da…? (v baru spíš ¿Me pone…?): ¿Me da algo para la tos? – Dáte mi něco na kašel? Dar (dát) je nepravidelné jen v tvaru pro yo: doy, das, da, damos, dais, dan. Dais má jednu slabiku, proto je bez čárky.

Jak často se lék bere:

• una pastilla cada ocho horas – jednu tabletu každých osm hodin
• tres veces al día – třikrát denně
• después de cada comida – po každém jídle

Cada (každý) se nemění: cada día (každý den), cada ocho horas (každých osm hodin), cada comida (každé jídlo). La comida tu není jen oběd, ale jakékoli jídlo. Una vez je jednou, tres veces třikrát: množné číslo od vez je veces, jak znáš z dos veces a la semana (dvakrát týdně).