Opakování: den a záliby

Z tématu Denní režim znáš zvratná slovesa. Ve slovníku mají na konci -se: levantarse (vstávat), ducharse (sprchovat se). Když jim dáváš tvar podle osoby, -se z konce odpadne a před sloveso dáš malé slovo (zvratné zájmeno) podle toho, kdo to dělá: me, te, se, nos, os, se. Koncovky jsou stejné jako u trabajar z Přítomného času.

Desayunar zvratné není, takže před ním me nestojí. Stejně je to s cenar (večeřet), estudiar (učit se) a ver (dívat se), i když česky řekneš „učím se“ a „dívám se“. A naopak: česky řekneš jen „vstávám“, španělsky me levanto.

U částí těla stačí člen: me lavo los dientes (čistím si zuby), ne me lavo mis dientes. Čí zuby to jsou, už říká me.

Den někoho jiného

Když vyprávíš o někom jiném, použiješ tvar pro on, ona. Slovesa na -ar v něm končí na -a, na -er a -ir na -e. Před zvratným slovesem stojí se.

• Mi hermana trabaja en un banco. – Ségra pracuje v bance.
• Mi padre vuelve a casa a las seis y lee un poco. – Táta se vrací domů v šest a chvíli si čte.
• Ana vive en Sevilla y se levanta muy temprano. – Ana bydlí v Seville a vstává hodně brzy.

Zápor

No patří před zájmeno, protože mezi me a sloveso nic nevložíš: No me levanto temprano. – Nevstávám brzy. Mi hijo no se ducha por la mañana. – Syn se ráno nesprchuje.

Z tématu Kmenové změny znáš slovesa, kterým se mění samohláska v kmeni (v části slova před koncovkou): quiero, puedo, pido (chci, můžu, objednávám si). Tři zvratná slovesa z Denního režimu se mění úplně stejně. Mění se všechny tvary kromě nosotros a vosotros, tam zůstává kmen jako ve slovníku.

Beze změny jsou levantarse (me levanto, vstávám), ducharse (me ducho, sprchuju se), lavarse (me lavo, myju se) a afeitarse (me afeito, holím se). Proto si u každého slovesa pamatuj i tvar pro já: acostarse – me acuesto.

Při popisu dne se hodí i další slovesa se změnou kmene: empezar (empiezo a trabajar – začínám pracovat), volver (vuelvo, vracím se), dormir (duermo, spím) a preferir (prefiero, mám radši).

• Mi hija se despierta a las siete, pero nosotros nos despertamos a las seis. – Dcera se budí v sedm, ale my už v šest.
• ¿Os acostáis tarde? – Chodíte spát pozdě? (ptáš se kamarádů)
• Vuelvo a casa a las siete y me acuesto a las doce. – Domů se vracím v sedm a spát chodím ve dvanáct.

Znáš to z Denního režimu a z Plánů. Po antes de (před), después de (po) a tener que (muset) stojí sloveso v infinitivu, tedy v tvaru ze slovníku (acostarse, ducharse). U zvratného slovesa se -se na konci změní podle toho, kdo to dělá:

• Leo un poco antes de acostarme. – Než jdu spát, chvíli si čtu.
• ¿Qué haces después de levantarte? – Co děláš, když vstaneš?

Tener que a poder: zájmeno může i dopředu

Po tener que (muset) a poder (moct) můžeš zájmeno dát i před první sloveso. Obě věty znamenají totéž:

• Tenemos que acostarnos temprano. = Nos tenemos que acostar temprano. – Musíme jít brzy spát.
• ¿Puedes ducharte por la noche? = ¿Te puedes duchar por la noche? – Můžeš se sprchovat večer?

Mezi obě slovesa ho ale nedáš: ne tengo que me levantar.

Znáš to z Hodin a z Denního režimu. Část dne (ráno, odpoledne, večer) řekneš bez hodiny s por, s přesnou hodinou s de:

Ve Španělsku je la tarde delší než u nás, takže v osm večer je klidně a las ocho de la tarde.

Co děláš pravidelně, řekneš se dnem v množném čísle: Los domingos como con mis padres. – Každou neděli obědvám s rodiči.

Pořadí

Pořadí ukážeš slovy primero (nejdřív), luego a después (pak, potom) a al final (nakonec): Primero me afeito, luego me ducho y después desayuno. – Nejdřív se oholím, pak se osprchuju a potom se nasnídám. Samo después je „potom“, después de je „po“: después de comer (po obědě).

Jak často

Na otázku ¿Con qué frecuencia…? (Jak často…?) odpovíš třeba takhle:

Tahle slova dáš většinou na začátek věty, nebo za sloveso. U zvratného slovesa je dáš před zájmeno, nikdy mezi zájmeno a sloveso:

• A veces desayuno en un bar. – Občas snídám v baru.
• Casi nunca me afeito los domingos. – V neděli se skoro nikdy neholím.

Nunca před slovesem stačí samo. Když stojí za slovesem, dáš před sloveso no. Obě věty znamenají „V pátek nikdy nevečeřím doma“:

• Nunca ceno en casa los viernes.
• No ceno nunca en casa los viernes.

Jak víš z tématu Gustar, česky řekneš „mám rád kávu“, španělsky spíš „chutná mi káva“: Me gusta el café. Sloveso se řídí tím, co se líbí: jedna věc nebo činnost gusta, víc věcí gustan. Komu se to líbí, ukáže malé slovo před slovesem (zájmeno):

Encantar (zbožňovat, strašně se líbit) funguje stejně: me encanta, me encantan.

• O věci obecně mluvíš se členem: Me gusta la música. – Mám rád hudbu. Sloveso člen nemá: Me gusta bailar. – Rád tancuju.
• Dvě činnosti se počítají jako jedna věc, takže pořád gusta: Nos gusta leer y cocinar. – Rádi čteme a vaříme.
• Když řekneš jménem, komu se to líbí, dáš před něj a a zájmeno zůstává: A Pablo le encanta el fútbol. – Pablo zbožňuje fotbal.
• Jednomu člověku patří le, víc lidem les: A mi hermana le gusta bailar. – Ségra ráda tancuje. A mis amigos les gusta bailar. – Kamarádi rádi tancují.
• Mí (mně) má čárku, mi (můj) ne: a mí (mně), ale a mi madre (mojí mámě). Ti čárku nemá nikdy.

Preferir (mít radši) a odiar (nesnášet) znáš z tématu Gustar. Fungují jako běžná slovesa: tvar se řídí tím, kdo něco má radši nebo nesnáší, a me před ně nedáváš. Odiar se časuje jako hablar. Preferir má koncovky jako vivir a mění e → ie (kromě nosotros a vosotros).

• ¿Prefieres levantarte temprano o tarde? – Vstáváš radši brzy, nebo pozdě?
• Mis hijos prefieren cenar en casa. – Moje děti radši večeří doma.
• Mi hermano odia el calor. – Brácha nesnáší horko.

„Mám radši“ řekneš i přes gustar: Me gusta más el cine. – Mám radši kino (doslova „víc se mi líbí kino“). Tady me být musí a tvar slovesa se řídí tím, co máš radši: Me gustan más los perros. – Psy mám radši.

Odiar je silné slovo. Často zní líp no me gusta nada: No me gusta nada correr. – Běhání mě vůbec nebaví.

Se zvratným slovesem

Zvratné sloveso stojí po gustar, preferir a odiar v tvaru ze slovníku a -se se změní podle toho, kdo to dělá, stejně jako po antes de. U gustar to jinak ani nejde: me před gusta už znamená „mně“.

• Me gusta ducharme por la noche. – Rád se sprchuju večer.
• Mi hermano prefiere acostarse temprano. – Brácha radši chodí spát brzy.
• Odio acostarme tarde. – Nesnáším chodit spát pozdě.

Me v me levanto a v me gusta vypadá stejně, ale neznamená totéž. U zvratného slovesa je to české „se“ a děláš to ty: Me levanto. – Vstávám. U gustar je to „mně“: Me gusta. – Líbí se mi. Proto i reaguješ jinak: po zvratném i obyčejném slovese řekneš yo, po gustar a encantar a mí.

Česky řekneš klidně „já taky“ i na „zbožňuju čaj“. Španělsky se drž kamarádovy věty: když řekl me gusta nebo me encanta, odpovíš a mí.

Stejně je to, když se ptáš zpátky: po zvratném a obyčejném slovese ¿Y tú? (A ty?), po gustar ¿Y a ti? (A tobě?):

• Me ducho por la noche, ¿y tú? – Sprchuju se večer, a ty?
• Me encanta cocinar, ¿y a ti? – Strašně rád vařím, a ty?