Věci kolem mě: rod, členy, plurál

Každé podstatné jméno (slovo pro věc, člověka nebo místo) je ve španělštině mužského, nebo ženského rodu. Střední rod jako české „to auto“ španělština nemá. Rod ti prozradí člen, malé slovo před podstatným jménem: el mají mužská slova, la ženská.

Co napoví koncovka

Slova na -e a na jiné souhlásky bývají mužská i ženská, koncovka tu nepomůže. La tarde (odpoledne) a la noche (noc) z Pozdravů jsou ženské, ale el nombre (jméno) z Výslovnosti je mužské. Proto se každé slovo uč i se členem: ne „coche“, ale el coche.

Výjimky

Pár častých slov má jiný rod, než napovídá koncovka:

• Día znáš z buenos días (dobrý den). Je mužský, proto buenos, a ne buenas.
• La foto a la moto vznikly zkrácením slov la fotografía (fotografie) a la motocicleta (motocykl), proto zůstaly ženské.
• Mužská jsou i některá častá slova na -ma: el problema, el tema, el programa (program) a el idioma (jazyk), který znáš z tématu Odkud jsem.

Lidé: podle toho, kdo to je

U lidí se rod většinou řídí tím, jestli je to muž, nebo žena: el chico, la chica (kluk, holka), el señor, la señora (pán, paní). Často stačí změnit koncovku nebo přidat -a, jako u národností (checo, checa). Některá slova mají ale rod pevný: la persona (člověk) je ženského rodu, i když mluvíš o muži.

Česky ten, španělsky la

Španělský rod je často jiný než český, tak se podle češtiny neřiď:

Podle španělského rodu pak vybíráš člen, este nebo esta (tenhle, tahle) i tvar barvy. Batoh je česky „ten“, španělsky ale ženský: una mochila negra (černý batoh).

Čeština členy nemá, španělština je dává před podstatné jméno skoro vždycky. Členy jsou dvojí: určitý el, la (ví se, o kterou věc jde) a neurčitý un, una (nějaká, nová věc). Oba mají i tvary pro víc věcí.

Un, nebo el?

• Un, una řekneš, když věc zmíníš poprvé nebo když říkáš, co to je: Es un móvil. – To je mobil.
• El, la řekneš, když už o věci byla řeč, nebo když je jasné, kterou myslíš: El móvil es nuevo. – Ten mobil je nový.
• Un, una znamená taky „jeden, jedna“. Unos, unas znamená „nějaké, pár“ a česky ho často vůbec nepřekládáš: Son unos cuadernos. – To jsou sešity.

V rozhovoru to vypadá takhle:

¿Qué es esto? – Es una cartera. – ¿Y de qué color es la cartera? – Es marrón. – Co je tohle? – To je peněženka. – A jakou barvu má ta peněženka? – Je hnědá.

„To je…“ španělsky: es, son

Česky řekneš „to je mobil“ nebo „je to mobil“. Španělsky stačí es (je) a věc se členem: Es un móvil. Slovo „to“ se nepřekládá. O víc věcech řekneš son (jsou): Son unas sillas. – To jsou židle.

Kdy člen nedáš

Bez členu už znáš dvě věci: národnost po ser (Soy checo. – Jsem Čech.) a jazyk po hablar (Hablo español. – Mluvím španělsky.). Když ale mluvíš o věci, člen nevynechávej: El coche es blanco. – Auto je bílé.

Množné číslo (víc věcí) uděláš podle toho, jak slovo končí. Spolu se slovem se změní i člen: el → los, la → las, un → unos, una → unas.

Před e se místo z píše c. Výslovnost zůstane stejná, protože ce zní jako za, zo, zu (znáš z Výslovnosti).

Důraz zůstává, čárka se mění

Když přidáš -es, přibude slabika, ale důraz zůstane na stejné slabice. Čárka proto někdy zmizí a někdy přibude. Pravidlo znáš z Výslovnosti: slovo na samohlásku, -n nebo -s má důraz na předposlední slabice, ostatní na poslední. Když to neplatí, píše se čárka.

• can-CIÓN má důraz na poslední slabice, a proto čárku. V can-CIO-nes je důraz na předposlední, takže čárku nepotřebuje.
• e-XA-men má důraz na předposlední a čárku nepotřebuje. V e-XÁ-me-nes je důraz na třetí slabice od konce, a tam se čárka píše vždycky, jako ve slově Málaga.

Brýle a hodinky

Brýle jsou i španělsky v množném čísle: las gafas, unas gafas (jedny brýle). Naopak hodinky jsou španělsky v jednotném čísle: un reloj.

Barva je přídavné jméno, slovo, které říká, jaká věc je. Stojí za věcí a má stejný rod i číslo (jedna, nebo víc věcí) jako ona, stejně jako národnost z tématu Odkud jsem: un coche alemán (německé auto), una moto italiana (italská motorka).

Barvy na -o: čtyři tvary

Stejně se mění rojo (červený).

• un cuaderno negro, una mesa negra – černý sešit, černý stůl
• los coches blancos, las sillas blancas – bílá auta, bílé židle

Barvy na -e a na souhlásku: dva tvary

Tyhle barvy mají pro mužský i ženský rod stejný tvar. Pro víc věcí přidáš -s po samohlásce a -es po souhlásce, stejně jako u podstatných jmen.

• un coche gris, una mochila gris – šedé auto, šedý batoh
• Stejně se chová verde (zelený).
• Marrón v množném čísle čárku ztratí, jako canción.

Naranja a rosa

Naranja (oranžový) a rosa (růžový) končí na -a, a přesto se podle rodu nemění: un coche naranja (oranžové auto), una moto rosa (růžová motorka). U víc věcí je správně obojí: unas mochilas rosa i unas mochilas rosas (růžové batohy).

Jakou barvu má…?

Na barvu se zeptáš ¿De qué color es…?, doslova „jaké barvy je…?“, o víc věcech ¿De qué color son…?

• ¿De qué color es el coche? – Es blanco. – Jakou barvu má to auto? – Je bílé.
• ¿De qué color son las sillas? – Son negras. – Jakou barvu mají ty židle? – Jsou černé.
• ¿De qué color es tu móvil? – Jakou barvu má tvůj mobil? (tu znamená tvůj, znáš ho z ¿Cómo se escribe tu nombre? Víc o můj a tvůj v tématu Rodina.)

Color je mužský, ale barva v odpovědi se řídí věcí: o motorce (la moto) řekneš Es blanca.

Velký, malý, nový…

Stejně se mění i další slova z tématu, která říkají, jaká věc je: pequeño (malý), nuevo (nový), viejo (starý, o věcech; o lidech zní nezdvořile), bonito (hezký), bueno (dobrý), malo (špatný). Většinou stojí za věcí: una silla vieja (stará židle), unas mesas pequeñas (malé stoly).

• Grande (velký) končí na -e, a tak se mění jen v čísle, jako verde: una mesa grande, unos coches grandes (velký stůl, velká auta).
• Zesílíš je slovem muy (moc, hodně), jako v muy bien: un mapa muy bonito (moc hezká mapa).

Este a esta znamenají tenhle, tahle, tohle: ukazuješ jimi na věc blízko sebe, třeba na tu, kterou držíš v ruce. Tvar se řídí rodem a číslem věci, stejně jako člen.

• Este končí na -e, a přesto je mužský. Ženský tvar je esta.
• Rozhoduje rod slova, ne jeho koncovka: este día (tenhle den), este problema, ale esta mano (tahle ruka), esta foto.
• Česky vybíráš „tenhle“, nebo „tahle“ podle českého rodu, španělsky podle španělského: esta mochila – tenhle batoh, este libro – tahle kniha.

Esto: tohle, když věc nepojmenuješ

Esto (tohle) stojí vždycky samo, nikdy před věcí. Řekneš ho, když věc nepojmenuješ, třeba proto, že nevíš, co to je nebo jak se to řekne:

• ¿Qué es esto? – Co je tohle?
• ¿Cómo se dice esto en español? – Jak se tohle řekne španělsky?

Odpovídáš Es un… nebo Es una…, o víc věcech Son unos… nebo Son unas…:

Můžeš říct i Esto es un diccionario. – Tohle je slovník. Častější je ale samotné Es un diccionario.

„Klíč od auta“ nebo „mapa Španělska“ řekneš s de (od, z): nejdřív věc, pak de a to, k čemu patří. Česky tu často stojí druhý pád (koho, čeho).

• un mapa de España – mapa Španělska
• una foto de Sevilla – fotka Sevilly
• el libro de español – učebnice španělštiny
• las llaves de casa – klíče od bytu (casa tu znamená domov, proto bez členu)

De + el = del

Když za de přijde el, splynou do jednoho slova del. Je to povinné, de el se nepíše. La, los, las s de nesplývají.

Jména měst a většiny zemí člen nemají, takže ani del: un mapa de Madrid (mapa Madridu), una foto de Chequia (fotka Česka).