Rodina a čí co je

U příbuzných je to snadné: muž má člen el, žena la. Ženský tvar většinou končí na -a (el tío → la tía), jen pár slov je úplně jiných: el padre, la madre.

Ve sloupci „víc lidí“ je mužský tvar v množném čísle. Platí pro samé muže i pro muže a ženy dohromady, takže los hermanos můžou být bratři, nebo bratr a sestra. Jen o samých ženách řekneš las hermanas (sestry). Kdo přesně to je, poznáš z věty:

• Tengo tres hermanos: Pablo, Ana y Marta. – Mám tři sourozence: Pabla, Anu a Martu.
• Mis tíos Juan y Carmen viven en Sevilla. – Strýc Juan a teta Carmen bydlí v Seville.

Los hijos jsou něčí děti, synové i dcery. O dětech obecně, třeba na hřišti, řekneš los niños: el niño (malý kluk), la niña (malá holka). I o svých malých dětech řekneš klidně niño, niña: Tengo un niño y una niña. – Mám kluka a holku.

Partneři

Mi mujer znamená moje žena, tedy manželka, stejně jako v češtině. Kamarád je el amigo: Es mi amigo. – Je to můj kamarád. Es mi novio. – Je to můj přítel, chodíme spolu.

Tátu a mámu oslovuješ papá a mamá. Když o nich mluvíš, Španělé řeknou spíš mi padre a mi madre.

Když ukazuješ fotku nebo někoho představuješ, řekneš este es (tohle je) a estos son (tohle jsou). Este a esta znáš od věcí: este libro (tahle kniha). Při představování je řekneš bez slova jako libro: Este es Pablo. – Tohle je Pablo.

• O jednom člověku říkáš es, o víc lidech son. Je to sloveso ser, které už znáš.
• Rozhoduje člověk na fotce, ne ten, kdo mluví: i holka řekne Este es mi abuelo. (Tohle je můj děda.)
• Mi (můj, moje) má pro víc příbuzných tvar mis: mi hermano, mis hermanos (můj bratr, moji sourozenci). Celou tabulku najdeš v další části.
• Jméno dáš za příbuzného, nebo před něj: Este es mi primo Javier. – Tohle je můj bratranec Javier. Esta es Rosa, mi abuela. – Tohle je Rosa, moje babička.

Esto říkáš jen o věci, kterou nejmenuješ, třeba když nevíš, co to je: ¿Qué es esto? – Co je tohle? O člověku esto nikdy neřekneš.

Kdo je to?

Na jednoho člověka se zeptáš ¿Quién es?, na víc lidí ¿Quiénes son? Česky se v obou případech zeptáš „Kdo to je?“.

• ¿Quién es este chico? — Es mi primo. – Kdo je tenhle kluk? – To je můj bratranec.
• ¿Quiénes son? — Son mis hermanos. – Kdo to je? – To jsou moji sourozenci.

Česky řekneš „to je můj bratranec“, španělsky stačí Es mi primo. Slovo „to“ se nepřekládá.

Představuješ naživo

Kamarádovi někoho představíš frází te presento a… (představuju ti…): Te presento a mi hermana Ana. – Seznam se, tohle je moje sestra Ana (doslova „představuju ti mou sestru Anu“). A tu není české „a“ (to je y): španělština ho dává před člověka, kterého představuješ. Kamarád odpoví Encantado, kamarádka Encantada, jak znáš z Pozdravů. Když vykáš, řekneš le presento a…: Le presento a mi marido. – Dovolte, abych vám představila manžela.

Slova můj, tvůj, náš říkají, čí je ten příbuzný. Ve španělštině stojí před příbuzným jako v češtině: mi padre – můj táta.

Správný tvar najdeš ve dvou krocích:

• Čí je? Podle toho vybereš řádek: můj → mi, náš → nuestro.
• O kom mluvíš? Podle příbuzného vybereš sloupec: je jeden, nebo jich je víc? U nuestro a vuestro se navíc díváš, jestli je to muž, nebo žena.

Mi, tu, su: jeden, nebo víc

Mi, tu, su mají pro muže i ženu stejný tvar. Pro víc příbuzných přidáš -s.

• mi padre, mi madre – můj táta, moje máma
• mis abuelos – moji prarodiče
• ¿Tus hermanas viven en Praga? – Bydlí tvoje sestry v Praze?

Tu (tvůj) píšeš bez čárky. Tú s čárkou znamená „ty“: ¿Y tú? ¿Cómo se llama tu madre? – A ty? Jak se jmenuje tvoje máma?

Nuestro, vuestro: čtyři tvary

Nuestro a vuestro mají čtyři tvary, jako rojo, roja, rojos, rojas (červený). Tvar vybíráš podle příbuzného, stejně jako v češtině:

• nuestro hijo – náš syn, nuestra hija – naše dcera
• nuestros hijos – naše děti, nuestras hijas – naše dcery
• Nuestra tía es de Sevilla. – Naše teta je ze Sevilly. (říkají dva bratři)
• Chicos, ¿vuestros abuelos viven aquí? – Kluci, bydlí tady vaši prarodiče?

Bez členu

Před mi, tu, su ani nuestro, vuestro nedáváš člen (el, la). Řekneš buď el padre (otec), nebo mi padre (můj otec), nikdy obojí: ne el mi padre.

Su (pro víc příbuzných sus) znamená jeho, její, jejich i váš, když vykáš. Koho tím myslíš, většinou poznáš z toho, o kom se zrovna mluví.

Jestli su, nebo sus, rozhoduje počet příbuzných, ne to, kolik lidí je má:

• Ana y Jorge tienen un hijo. Su hijo vive en Madrid. – Ana a Jorge mají syna. Jejich syn bydlí v Madridu.
• Pablo tiene dos hijos. Sus hijos hablan inglés. – Pablo má dvě děti. Jeho děti mluví anglicky.

Váš: tykáš, nebo vykáš?

Česky řekneš „váš“ partě kamarádů i jednomu cizímu pánovi. Španělsky záleží na tom, jestli tykáš, nebo vykáš:

• Chicas, ¿vuestra madre es española? – Holky, je vaše máma Španělka? (tykáš víc lidem)
• Señora, ¿sus hijos viven aquí? – Paní, bydlí tady vaše děti? (vykáš)

Když vykáš, jednomu i víc lidem, je to vždycky su (sus): ani tu (tvůj), ani vuestro.

Pablův, Anin: de

Tvar jako Pablův nebo Anin španělština nemá. Řekneš to přes de (od), doslova „sestra od Pabla“:

• la hermana de Pablo – Pablova sestra
• el padre de Ana – Anin táta
• los hijos de mi hermano – děti mého bratra
• la mujer del profesor – učitelova žena (de + el = del, jako u la llave del coche – klíč od auta)

Když u su není jasné, koho myslíš, řekneš to jménem: Es la hija de Carmen. – To je Carmenina dcera.

Když chceš vědět, čí něco je, zeptáš se ¿De quién es…? (Čí je…?): ¿De quién es este móvil? — Es de Pablo. – Čí je tenhle mobil? – Pablův.

Česky říkáš „svůj“: bydlím se svými rodiči. Španělsky takové slovo není. Místo něj řekneš, čí ten příbuzný je: můj (mi), tvůj (tu), jeho (su) a tak dál.

Česky „svůj“ často vynecháš: bydlím s rodiči. Španělsky řekneš, čí rodiče to jsou: Vivo con mis padres. Bez mis je věta špatně.

• Ana trabaja con su hermana. – Ana pracuje se svou sestrou.
• ¿Hablas español con tu novio? – Mluvíš se svým přítelem španělsky?

Na rozhovor o rodině ti stačí slovesa, která už znáš: tener (mít), llamarse (jmenovat se), vivir (bydlet) a trabajar (pracovat).

Sourozenci a děti

• ¿Tienes hermanos? – Máš sourozence?
• Sí, tengo un hermano y una hermana. – Jo, mám bratra a sestru.
• No, no tengo hermanos. Soy hija única. – Ne, nemám sourozence. Jsem jedináček. (kluk nebo muž řekne Soy hijo único.)
• ¿Tienes hijos? — Sí, tengo dos: un niño y una niña. – Máš děti? – Jo, dvě: kluka a holku.
• ¿Tienes novio? – Máš přítele?

V No, no tengo hermanos jsou dvě no. První je odpověď „ne“, druhé patří ke slovesu: no tengo – nemám.

O někom jiném mluvíš tvarem pro on, ona: Mi hermano no tiene hijos. – Můj brácha nemá děti.

Když říkáš, jestli někdo má děti nebo sourozence, los nedáváš: ¿Tienes hijos? – Máš děti? No tengo hermanos. – Nemám sourozence. Ne ¿Tienes los hijos?

Na počet se ptáš cuántos, před slovem ženského rodu cuántas: ¿Cuántos primos tienes? – Kolik máš bratranců a sestřenic? ¿Cuántas hijas tienes? – Kolik máš dcer?

Starší, mladší

Mayor (starší) a menor (mladší) stojí za příbuzným, jako barva za věcí. Pro muže i ženu mají stejný tvar, pro víc příbuzných přidáš -es:

• mi hermana mayor – moje starší sestra
• mi hermano menor – můj mladší bratr
• Tengo tres hermanos mayores. – Mám tři starší sourozence.

Ve Španělsku uslyšíš v hovoru i pequeño, pequeña (malý): mi hermana pequeña – moje mladší sestra.

Věk a jména

Věk říkáš s tener, jak znáš z čísel: ¿Cuántos años tiene tu hermano? — Tiene doce años. – Kolik je tvému bráchovi? – Dvanáct. Před años se uno zkrátí na un: treinta y un años (třicet jedna let). Rozhoduje slovo años, které je mužského rodu, ne kdo to je. Proto i mi abuela tiene setenta y un años (babičce je sedmdesát jedna).

Na jméno se ptáš ¿Cómo se llama tu madre? (Jak se jmenuje tvoje máma?) O víc lidech řekneš se llaman: Mis abuelos se llaman Rosa y Luis. – Babička a děda se jmenují Rosa a Luis.

Sloveso pro víc lidí

Místo mis padres, mis abuelos nebo mis hermanos můžeš říct ellos (oni). Sloveso proto má tvar pro oni: Mis hermanos trabajan en Madrid. – Sourozenci pracují v Madridu.

Když mluvíš o sobě a o někom dalším, je to „my“ (nosotros): Mi hermano y yo vivimos en Praga. – S bráchou bydlíme v Praze. Španělé řeknou yo obvykle až na konci: mi hermano y yo (doslova „můj bratr a já“).