Popis člověka: ser, tener, llevar

Česky stačí dvě slovesa: „je vysoký“, „má modré oči“, „má brýle“. Španělsky potřebuješ tři, protože brýle a vousy se „nosí“.

Celý popis

Popis můžeš poskládat třeba takhle: postava, vlasy a oči, brýle, nakonec povaha:

Mi amiga Carmen es alta y delgada. Tiene el pelo largo y moreno, y los ojos marrones. Lleva gafas. Es muy simpática, pero un poco tímida.

Moje kamarádka Carmen je vysoká a štíhlá. Má dlouhé tmavé vlasy a hnědé oči. Nosí brýle. Je moc milá, ale trochu stydlivá.

Jaký je? ¿Cómo es?

Na vzhled i na povahu se ptáš stejně: ¿Cómo es? Česky to může být „Jaký je?“ i „Jak vypadá?“.

• ¿Cómo es tu jefa? – Es joven y muy maja. – Jaká je tvoje šéfová? – Je mladá a moc fajn.
• ¿Cómo eres? – Soy bastante alto y un poco serio. – Jaký jsi? – Jsem docela vysoký a trochu vážný.
• ¿Cómo son tus padres? – Jací jsou tvoji rodiče?

Když tě zajímá jen povaha, zeptáš se ¿Cómo es de carácter? (Jakou má povahu?), když jen vzhled, ¿Cómo es físicamente? (Jak vypadá?).

Pozor, ¿Cómo está? z Pozdravů znamená „Jak se má?“, ne „Jaký je?“. Rozdíl mezi ser a estar probereš v tématu „Ser, nebo estar?“.

Postavu a povahu popíšeš slovesem ser (být) a přídavným jménem, tedy slovem, které odpovídá na otázku „jaký?“ (vysoký, milý). Tvary ser znáš z tématu Odkud jsem:

Postava

• Guapo říkáš hlavně o lidech, o věcech bonito: una chica guapa (hezká holka), una mochila bonita (hezký batoh).
• O starších lidech řekni mayor: Es una señora mayor. – Je to starší paní. Viejo (starý) zní o člověku nezdvořile.
• Rubio a moreno řekneš o člověku i o vlasech: Es rubia. – Je blondýna. Moreno může znamenat i snědý.

Povaha

Slova v tabulkách mají mužský tvar jako ve slovníku. Tvar pro ženu a pro víc lidí ukáže hned další část.

Přídavné jméno se řídí tím, koho popisuje: muž, nebo žena? Jeden, nebo víc? Znáš to od barev: un coche rojo, una mochila roja (červené auto, červený batoh).

• Množné číslo tvoříš jako u věcí: po samohlásce -s, po souhlásce -es.
• Slova na -e a většina slov na souhlásku mají jen dva tvary, pro jednoho a pro víc. Patří sem i mayor: mis abuelos son mayores (prarodiče jsou v letech).
• Slova na -dor a národnosti přidají pro ženu -a: habladora (upovídaná), española (Španělka).

Proč jóvenes s čárkou?

Důraz se v množném čísle nehne: JO-ven, JÓ-ve-nes. Z Výslovnosti víš, že slovo na -s má bez čárky důraz na předposlední slabice. V jóvenes je ale na třetí od konce, a tam se čárka píše vždycky, jako u examen → exámenes (téma Rod a členy). U marrón → marrones čárka naopak zmizí: důraz zůstane na RO, a to je teď předposlední slabika.

Muži a ženy dohromady

Stačí jeden muž ve skupině a použiješ mužský tvar, stejně jako v Rodině (los padres): Ana y Pablo son altos. – Ana a Pablo jsou vysocí. Tvar na -as říkáš jen o samých ženách: Mis hermanas son altas. – Moje sestry jsou vysoké.

Kam patří

Přídavné jméno stojí za podstatným jménem, jako barva za věcí:

• un señor mayor y muy elegante – starší, moc elegantní pán
• dos chicas altas y rubias – dvě vysoké blonďaté holky

Přídavné jméno bere tvar od slova, které popisuje. Většinou je to přímo ten člověk, takže o muži řekneš mužský tvar. Past je slovo la persona (člověk, osoba): je vždycky ženského rodu, i když mluvíš o muži.

V češtině je to naopak: „člověk“ je mužského rodu, i když mluvíš o ženě. Řekneš „Ana je milý člověk“, ne „milá člověk“.

La gente: lidé

La gente (lidé, lidi) je taky ženského rodu, a navíc v jednotném čísle. Česky řekneš „lidi jsou“, španělsky doslova „lidi je“: sloveso má tvar es, jako o jednom člověku. Přídavné jméno má tvar pro jednu ženu: maja, simpática, amable.

La gente es muy maja. – Lidi jsou moc fajn.

Vlasy a oči „máš“ jako česky: tener (mít). Jeho tvary znáš z tématu Čísla 0–100, z věku: Tengo treinta años. – Je mi třicet.

Vlasy: el pelo

Česky jsou vlasy v množném čísle, španělsky v jednotném: el pelo. Dlouhé vlasy jsou proto el pelo largo, ne los pelos largos. Jednotné číslo zůstává, i když mluvíš o víc lidech: Mis hijas tienen el pelo largo. – Moje dcery mají dlouhé vlasy.

Po tener dáš před pelo a ojos obvykle člen (el, los), i když čeština členy nemá: Tiene el pelo largo y los ojos negros. – Má dlouhé vlasy a černé oči.

Dvě slova o vlasech spojíš y: Tiene el pelo largo y liso. – Má dlouhé rovné vlasy.

Oči: los ojos

Oči jsou dvě, takže barva má tvar pro víc: azules (modré), verdes (zelené), negros (černé), marrones (hnědé). Barvy znáš z tématu Rod a členy.

• Barva bere tvar od ojos a pelo, ne od člověka: Mi hermana tiene los ojos negros y el pelo rubio. – Sestra má černé oči a blond vlasy. (ne negras, rubia)
• Hnědé oči jsou marrones (uslyšíš i castaños). Hnědé vlasy jsou ale castaño: Tiene el pelo castaño. – Má hnědé vlasy.

Jak se zeptáš

Otázku ¿De qué color…? (Jakou barvu…?) znáš od věcí. U lidí ji spojíš s tener. Na koho se ptáš, řekneš obvykle až na konci:

• ¿De qué color tiene el pelo tu novia? – Castaño. – Jakou barvu vlasů má tvoje přítelkyně? – Hnědou.
• ¿Cómo tiene el pelo tu madre? – Corto y rubio. – Jaké vlasy má tvoje máma? – Krátké a blond.

Obličej

S tener popíšeš i obličej (la cara): Tiene la nariz grande y la boca pequeña. – Má velký nos a malou pusu.

Česky brýle a vousy většinou „máš“. Španělsky je spíš „nosíš“: llevar (nosit). Je to pravidelné sloveso na -ar, tvary má jako trabajar z tématu Přítomný čas:

• Po llevar stojí brýle, vousy i knír bez členu: Lleva gafas. Vlasy a oči po tener člen obvykle mají: Tiene el pelo corto.
• Gafas jsou v množném čísle, jako české brýle (znáš z tématu Rod a členy).
• U vousů uslyšíš i tener: Tiene barba. – Má vousy.
• „Nenosí“ řekneš s no před slovesem: Mi padre no lleva gafas. – Táta nenosí brýle.

Llevar se říká i o oblečení: to přijde v tématu Nákupy.

Jak moc je kdo vysoký nebo milý, řekneš slovem před přídavným jménem:

• Před přídavným jménem se tahle slova nemění: muy alta, muy altos, bastante simpáticas (hodně vysoká, hodně vysocí, docela milé).
• Muy znáš z muy bien. Před přídavným jménem je vždycky muy, ne mucho: Es muy simpática. Kdy se říká mucho, probereš v tématu „Ser, nebo estar?“.
• Z tématu Odkud jsem znáš Hablo un poco de español (Mluvím trochu španělsky). Před přídavným jménem ale de nedáváš: un poco tímido (trochu stydlivý).
• Un poco dáváš hlavně před vlastnosti, které nejsou zrovna dobré: un poco vago, un poco serio (trochu líný, trochu vážný). O dobré vlastnosti řekneš spíš bastante: bastante simpático (docela milý).

Jemněji

Gordo (tlustý) a feo (ošklivý) zní o člověku moc přímo. Jemněji řekneš:

• Es un poco gordito. – Je trochu při těle. (o ženě gordita)
• No es muy guapo, pero es muy simpático. – Není zrovna hezký, ale je moc milý.

Y znamená „a“: alto y delgado (vysoký a štíhlý). Před slovem, které začíná zvukem i, se ale změní na e. Y se totiž čte jako i a dvě i za sebou by splynula.

• Rozhoduje zvuk, ne písmeno. H se nečte (znáš z Výslovnosti), takže hija začíná zvukem i a před ní je e. Hielo začíná zvukem „je“, proto y.
• U jmen je to stejné: Ana e Isabel, ale Isabel y Ana.
• Znáš to z tématu Odkud jsem: Hablo checo e inglés. – Mluvím česky a anglicky.