Počasí a roční období

Na počasí se zeptáš ¿Qué tiempo hace? – Jaké je počasí? El tiempo je počasí a hace je od slovesa hacer (dělat), které znáš z tématu Datum: ¿Qué haces? – Co děláš? Doslova se tedy ptáš „Jaké počasí dělá?“ a odpověď zní „dělá horko“: Hace calor. – Je horko.

Za hace stojí podstatné jméno: horko, zima, slunce, vítr. Poznáš ho tak, že před něj můžeš dát člen: el calor, el sol.

• U počasí je to pořád hace, tvar se nemění. Él ani ella před něj nedáváš: horko nikdo „nedělá“. Česky taky řekneš jen „je horko“.
• Buen a mal jsou zkrácené bueno (dobrý) a malo (špatný). Před slovem mužského rodu v jednotném čísle ztratí -o, stejně jako uno → un z tématu Čísla: un año (jeden rok). Hace buen tiempo se nauč jako celek.
• Zápor a otázku tvoříš jako u jiných sloves: No hace frío. – Není zima. ¿Hace calor en Praga? – Je v Praze horko?

El tiempo znamená i „čas“: Hoy hace buen tiempo, pero no tengo tiempo. – Dnes je hezky, ale nemám čas. Když chceš vědět, kolik je hodin, ptáš se jinak: ¿Qué hora es?, jak znáš z tématu Hodiny.

Na déšť a sníh hace nepotřebuješ. Mají vlastní slovesa, stejně jako česky „prší“ a „sněží“.

• Obě mají kmenovou změnu, kterou znáš z tématu Kmenové změny: llover mění o → ue jako poder → puede (moct → může), nevar e → ie jako pensar → piensa (myslet → myslí).
• Používáš jen tvar pro on, ona: llueve, nieva. Před sloveso nic nedáváš, stejně jako česky: Llueve. – Prší. Ne es llueve ani hace llueve.
• Zápor a otázka: No llueve. – Neprší. ¿Nieva? – Sněží?
• „Hodně“ dáš za sloveso: Aquí llueve mucho. – Tady hodně prší.

Slova „déšť“ a „sníh“ jsou podstatná jména, takže před ně dáš člen:

• En las montañas hay mucha nieve. – Na horách je hodně sněhu.
• ¿Llueve? ¿Tienes paraguas? – Prší? Máš deštník? El paraguas (deštník) má stejný tvar i v množném čísle: los paraguas.

Česky řekneš pokaždé „je“: je horko, je zataženo, je mlha. Španělsky vybíráš podle toho, co stojí za „je“:

Slunce i mlha jsou podstatná jména, a stejně se říká hace sol, ale hay niebla. Pravidlo na to není: nauč se je jako hotové výrazy.

Está: jaké je nebe

Nublado (zatažený) a despejado (jasný) jsou přídavná jména: odpovídají na otázku „jaký?“. Člen před ně dát nejde. Říkáš, jak to venku vypadá právě teď. To je stav, a proto estar, jako u estoy cansado (jsem unavený) z tématu „Ser, nebo estar?“.

• Está nublado. – Je zataženo. (od la nube, mrak)
• Está despejado. – Je jasno.

Hay: co venku je

Hay (je tu, jsou tu) znáš z tématu Čísla. U počasí s ním řekneš, co venku je. Nemění se ani v množném čísle.

• Hay niebla. – Je mlha.
• Hay nubes en el cielo. – Na obloze jsou mraky.
• Hay tormenta. – Je bouřka.

Muy a mucho znáš z tématu „Ser, nebo estar?“. U počasí platí stejné pravidlo: rozhoduje slovo, ke kterému „hodně“ patří.

Mezi mucho a mucha vybíráš podle rodu podstatného jména:

Rod ber ze španělštiny, ne z češtiny: „horko“ je u nás středního rodu, el calor mužského, a proto mucho calor.

• Hace mucho viento. – Hodně fouká.
• Hay mucha niebla. – Je hustá mlha.
• Hace muy buen tiempo. – Je moc hezky. Buen je přídavné jméno, proto muy.

Když je toho málo:

• Hace un poco de frío. – Je trochu zima. Un poco de dáš před podstatné jméno, jako v Hablo un poco de español. (Mluvím trochu španělsky.)
• En Sevilla llueve poco. – V Seville prší málo. Poco je „málo“, un poco „trochu“.

Na teplotu se zeptáš ¿Cuántos grados hace? – Kolik je stupňů? Odpovíš hace + číslo + grados: Hace veinte grados. – Je dvacet stupňů. Teplota se ve Španělsku měří ve stupních Celsia, stejně jako u nás.

• Hace se nemění, ani když je stupňů víc: Hace treinta grados. – Je třicet stupňů. Ne hacen treinta grados.
• El grado (stupeň) je mužského rodu, proto se ptáš cuántos a říkáš un grado. Uno na konci čísla se před grados zkrátí na un, stejně jako před años: veintiún grados (21 stupňů), treinta y un grados (31 stupňů).
• „Pod nulou“ se řekne bajo cero. Uslyšíš i menos (mínus).

Teplota je la temperatura: ¿Qué temperatura hace hoy? – Jaká je dnes teplota?

„Roční období“ se řekne la estación. Stejné slovo znamená i nádraží, ale z věty to vždycky poznáš. Tady jsou všechna čtyři se členem a s tím, jak řekneš „v létě“ nebo „na jaře“:

• Jen la primavera je ženského rodu, ostatní tři jsou mužského.
• Píšeš je malým písmenem, jako dny a měsíce z tématu Datum.
• „V létě“, ale „na jaře“: česky jednou „v“, jednou „na“, španělsky pokaždé en, většinou bez členu. Před měsícem člen není, jak znáš z tématu Datum: en mayo (v květnu), ne en el mayo. U období ho občas uslyšíš: en el verano je taky správně.
• Když o období něco říkáš (třeba že je hezké nebo oblíbené), dostane člen: El otoño es muy bonito. – Podzim je moc hezký. Mi estación favorita es la primavera. – Moje oblíbené roční období je jaro.

Na oblíbené období se zeptáš jako na oblíbený měsíc v tématu Datum: ¿Cuál es tu estación favorita? – Které roční období máš nejradši? Když vybíráš ze dvou, pomůže preferir z tématu Kmenové změny: ¿Prefieres el verano o el invierno? – Prefiero el verano. – Máš radši léto, nebo zimu? – Léto.

• En primavera hay muchas flores en el campo. – Na jaře je na venkově spousta květin.
• En otoño hace fresco. – Na podzim je chladno.
• En invierno hace mucho frío en Burgos. – V Burgosu je v zimě pořádná zima.

Česky je v poslední větě dvakrát „zima“, španělsky dvě různá slova: invierno a frío. Přehled najdeš v další části.

Česky řekneš „zima“ o ročním období, o počasí i o tom, jak je tobě. O věci řekneš „studený“. Španělsky na to máš pokaždé jiný výraz a s horkem je to stejné:

Hace: vzduch kolem tebe

Hace frío neříkáš jen o počasí venku, ale i o místnosti: En la oficina hace frío. – V kanceláři je zima. Říkáš tím, jaký je vzduch, ne jak je tobě.

Tener: jak je tobě

Česky je ti zima, španělsky zimu „máš“: tener znáš z témat Čísla a „Ser, nebo estar?“. Mění se podle osoby:

También (taky) znáš z tématu Odkud jsem: Yo también tengo calor. – Mně je taky horko.

Estar: jak teplá je věc

Věc zimu ani horko „nemá“, věc „je“ studená nebo horká. Je to stav, který se mění (káva vystydne), proto estar, jako u cansado (unavený). Slovo studený nebo horký mění koncovku podle věci, stejně jako přídavná jména v tématu Popis člověka:

• frío, fría, fríos, frías (studený): La pizza está fría. – Pizza je studená.
• caliente, calientes (horký, teplý) má jen dva tvary, jako triste, tristes: El café y el té están calientes. – Káva i čaj jsou horké.