Téma 17
Opakování: moje a tohle
Ve zkratce
Zopakuješ si, v čem se nejčastěji chybuje: přítomný čas, este, su a množné číslo.
- Sloveso se řídí tím, kdo to dělá: Lucía je ona: lee (čte), mis padres (rodiče) oni: viven (bydlí). Ty a Eva jste vosotros: coméis (jíte).
- Este, esta (tenhle, tahle) se řídí věcí: este tema (tohle téma). Nuestro, vuestro (náš, váš) taky, ne majitelem: vuestra calle (vaše ulice). Su je jeho, její, jejich, váš (vykáš), pro víc věcí sus.
- Množné číslo: po samohlásce -s, po souhlásce -es, ze -z je -ces: lápiz → lápices (tužky). Důraz zůstane, kde byl, takže čárka zmizí nebo přibude: habitación → habitaciones (pokoje), examen → exámenes (zkoušky).
| kdo | trabajar (pracovat) | comprender (rozumět) | vivir (bydlet) |
|---|---|---|---|
| yo | trabajo | comprendo | vivo |
| tú | trabajas | comprendes | vives |
| él, ella, usted | trabaja | comprende | vive |
| nosotros | trabajamos | comprendemos | vivimos |
| vosotros | trabajáis | comprendéis | vivís |
| ellos, ustedes | trabajan | comprenden | viven |
3 cvičení
Hlasová lekce, asi 10 min
Všechna cvičení (3)
Výklad
Tvary sloves: -ar, -er, -ir
Nic nového se tu neučíš, jen opakuješ. U každé části je napsané, ze kterého tématu ji znáš.
Tvary sloves znáš z tématu Přítomný čas. Od infinitivu (základního tvaru, česky třeba „pracovat“) ubereš -ar, -er nebo -ir a přidáš koncovku podle toho, kdo to dělá.
| osoba | trabajar (pracovat) | comer (jíst) | vivir (bydlet) |
|---|---|---|---|
| yo (já) | trabajo (pracuju) | como (jím) | vivo (bydlím) |
| tú (ty) | trabajas (pracuješ) | comes (jíš) | vives (bydlíš) |
| él, ella (on, ona), usted (vy, vykáš jednomu) | trabaja (pracuje, pracujete) | come (jí, jíte) | vive (bydlí, bydlíte) |
| nosotros, nosotras (my) | trabajamos (pracujeme) | comemos (jíme) | vivimos (bydlíme) |
| vosotros, vosotras (vy, tykáš víc lidem) | trabajáis (pracujete) | coméis (jíte) | vivís (bydlíte) |
| ellos, ellas (oni, ony), ustedes (vy, vykáš víc lidem) | trabajan (pracují, pracujete) | comen (jedí, jíte) | viven (bydlí, bydlíte) |
- Slovesa na -er a -ir mají jiné koncovky jen u nosotros (my) a vosotros (vy): comemos, coméis, ale vivimos, vivís.
- Leer (číst) má koncovky jako comer. Když ubereš -er, zbude le-, a tak se někde sejdou dvě e: leemos (čteme).
Slovesa, která už znáš
| na -ar | na -er | na -ir |
|---|---|---|
| hablar (mluvit), estudiar (studovat), escuchar (poslouchat) | aprender (učit se), comprender (rozumět), leer (číst), beber (pít) | vivir (bydlet), escribir (psát) |
Querer (chtít), poder (moct) a tener (mít) mají stejné koncovky, jen se jim uvnitř slova mění samohláska: quiero (chci), puedo (můžu), tienes (máš). U nosotros a vosotros se nemění: queremos, queréis (chceme, chcete). Znáš je z tématu Kmenové změny.
Tener a hacer (dělat) mají navíc vlastní tvar pro já: tengo (mám), hago (dělám). Ser a estar (být) mají tvary po svém: soy, estoy (jsem).
Kdo to dělá? Sloveso podle podmětu
Tohle znáš z témat Přítomný čas a Rodina. Sloveso se řídí podmětem, tedy tím, kdo to dělá. Když místo yo nebo tú stojí jméno nebo víc lidí, dosaď si za ně on, ona nebo oni a podle toho vyber koncovku. Těmhle tvarům se říká 3. osoba.
| kdo | dosadíš | vivir (bydlet) |
|---|---|---|
| Lucía, mi madre (moje máma) | ella (ona) | vive |
| el profesor (učitel), mi jefe (můj šéf) | él (on) | vive |
| mis padres (rodiče), Ana y Javier | ellos (oni) | viven |
| mis hermanas (moje sestry) | ellas (ony) | viven |
| Ana y yo (Ana a já) | nosotros, nosotras (my) | vivimos |
| tú y Ana (ty a Ana) | vosotros, vosotras (vy) | vivís |
| usted (vy, vykáš jednomu) | jako él, ella | vive |
| ustedes (vy, vykáš víc lidem) | jako ellos | viven |
- Víc lidí, to jsou oni: Mis padres hablan inglés. – Rodiče mluví anglicky. Stačí jeden muž ve skupině a řekneš ellos, ne ellas.
- Já a někdo další jsme my (nosotros): Mi novio y yo estudiamos español. – S přítelem se učíme španělsky. Sebe dávají Španělé až na konec: mi novio y yo.
- Ty a někdo další jste ve Španělsku vosotros: ¿Tú y Eva coméis en casa? – Obědváte s Evou doma? (comer ve Španělsku často znamená obědvat)
V otázce často stojí ten, kdo to dělá, až za slovesem. Sloveso se podle něj řídí stejně: ¿Dónde viven tus padres? – Kde bydlí tvoji rodiče? Rodiče jsou oni, proto viven.
Otázka a odpověď: osoba se přepne
Otázky znáš z Pozdravů a z tématu Přítomný čas. Otázka, na kterou odpovíš ano, nebo ne, má stejná slova jako obyčejná věta. Napíšeš ji mezi ¿ a ? a na konci zvedneš hlas: ¿Hablas alemán? – Mluvíš německy?
Otázka s tázacím slovem (kde, co, jak…) tím slovem začíná a hned za ním je sloveso: ¿Dónde trabajas? – Kde pracuješ?
Kdo se ptá a kdo odpovídá
Na otázku s „ty“ odpovídáš „já“, na otázku s „vy“ často „my“. Česky to děláš sám od sebe (pracuješ → pracuju), ve španělštině to hlídej v koncovce:
| otázka | odpověď | česky |
|---|---|---|
| ¿Estudias o trabajas? (tú) | Estudio. (yo) | Studuješ, nebo pracuješ? – Studuju. |
| ¿Dónde vivís? (vosotros) | Vivimos en Brno. (nosotros) | Kde bydlíte? – Bydlíme v Brně. |
| ¿Habla usted alemán? (usted) | No, no hablo alemán. (yo) | Mluvíte německy? – Ne, nemluvím. |
| ¿Qué escribe Ana? (ella) | Escribe un correo. (ella) | Co píše Ana? – Píše e-mail. |
Když se ptáš na někoho jiného, osoba se nemění: v otázce i v odpovědi je escribe (píše).
Funguje to i obráceně: k odpovědi Comemos en casa. (Obědváme doma.) patří otázka v tvaru pro vosotros: ¿Dónde coméis? (Kde obědváte?)
Kolik: cuántos, cuántas
Na počet se ptáš ¿cuántos?, před slovem ženského rodu ¿cuántas? (z tématu Čísla 0–100). Hned za ním řekneš, čeho je kolik, a teprve potom sloveso:
- ¿Cuántos hermanos tienes? – Kolik máš sourozenců?
- ¿Cuántas personas trabajan aquí? – Kolik lidí tady pracuje?
Tykáš, nebo vykáš? Tú, vosotros, usted, ustedes
Tohle znáš z Pozdravů a z témat Odkud jsem a Přítomný čas. Česky řekneš „vy“ víc lidem i jednomu člověku, kterému vykáš. Španělština má pro „ty“ a „vy“ čtyři slova a každé má svůj tvar slovesa. „Tvůj, váš“ je pak tu, vuestro, nebo su.
| komu | slovo | Bydlíš, bydlíte tady? | tvoje, vaše auto |
|---|---|---|---|
| jednomu, tykáš | tú | ¿Vives aquí? | tu coche |
| víc lidem, tykáš | vosotros, vosotras | ¿Vivís aquí? | vuestro coche |
| jednomu, vykáš | usted | ¿Vive usted aquí? | su coche |
| víc lidem, vykáš | ustedes | ¿Viven ustedes aquí? | su coche |
- Usted má sloveso jako on, ona, ustedes jako oni. Česky vykáš tvarem pro víc lidí (bydlíte), španělsky ne.
- Proto se usted v otázce často řekne naplno. Samotné ¿Vive aquí? totiž může znamenat i „Bydlí tady?“ o někom jiném.
- Ve Španělsku se tyká víc než u nás: kamarádům, rodině, spolužákům, kolegům a často i číšníkovi v baru nebo prodavači, kterého neznáš.
- Vykáš hlavně starším lidem a na úřadě nebo na recepci hotelu. Ustedes uslyšíš třeba od recepční nebo od průvodce.
Tenhle, tahle: este, esta, estos, estas
Tohle znáš z témat Rod a členy a Rodina. Este (tenhle) má rod a počet podle toho, o kom nebo o čem mluvíš.
| jedna | víc | |
|---|---|---|
| mužský rod | este libro – tahle kniha | estos libros – tyhle knihy |
| ženský rod | esta silla – tahle židle | estas sillas – tyhle židle |
Rozhoduje španělský rod, ne český. Většina slov na -o je mužská a na -a ženská, pár častých slov je ale výjimka:
| mužská na -a | ženská na -o |
|---|---|
| el día (den), el mapa (mapa), el problema (problém), el tema (téma), el idioma (jazyk), el sofá (pohovka) | la mano (ruka), la foto (fotka), la moto (motorka), la radio (rádio) |
Proto este tema (tohle téma), ale esta radio (tohle rádio). U slov na -e nebo na souhlásku rod z koncovky nepoznáš, uč se ho i se slovem: este coche (tohle auto), esta llave (tenhle klíč).
Este es mi hermano
Když někoho představuješ, řekneš este nebo esta samo, bez dalšího slova: Este es mi hermano. – Tohle je můj brácha. Estos son mis padres. – Tohle jsou moji rodiče.
Esto (tohle) stojí vždycky samo. Řekneš ho o věci, kterou nejmenuješ, třeba když nevíš, co to je: ¿Qué es esto? – Co je tohle? O člověku esto neřekneš.
Můj, tvůj, náš, váš: mi, tu, su, nuestro, vuestro
Tohle znáš z Rodiny. Správný tvar najdeš ve dvou krocích:
- Čí to je? Podle toho vybereš řádek.
- Kolik je věcí? Jedna, nebo víc, podle toho vybereš sloupec. U nuestro a vuestro se díváš i na rod věci.
| čí | jedna věc | víc věcí |
|---|---|---|
| můj (yo) | mi | mis |
| tvůj (tú) | tu | tus |
| jeho, její, váš (él, ella, usted) | su | sus |
| náš (nosotros) | nuestro, nuestra | nuestros, nuestras |
| váš (vosotros, tykáš víc lidem) | vuestro, vuestra | vuestros, vuestras |
| jejich, váš (ellos, ellas, ustedes) | su | sus |
Tvar podle věci, ne podle majitele
Nuestro a vuestro mají rod a počet podle věci, stejně jako barvy (rojo, roja – červený, červená): nuestro coche (naše auto), nuestra calle (naše ulice). Kolik je majitelů, je jedno: i dva bratři řeknou nuestra madre (naše máma).
Su a sus taky vybíráš podle počtu věcí, ne lidí:
- Pablo tiene dos coches. Sus coches son rojos. – Pablo má dvě auta. Jeho auta jsou červená.
- Ana y Jorge tienen una casa. Su casa es grande. – Ana a Jorge mají dům. Jejich dům je velký.
Bez členu a bez „svůj“
- Před mi, tu, su, nuestro, vuestro nedáváš člen (el, la): mi padre (můj táta), ne el mi padre.
- Slovo „svůj“ španělština nemá. Řekneš, čí to je: Vivo con mis padres. – Bydlím se svými rodiči. Lucía vive con sus padres. – Lucía bydlí se svými rodiči.
Psaní: množné číslo, čárky, j a g
Tohle znáš z témat Rod a členy, Výslovnost a Datum.
Množné číslo
| slovo končí na | přidáš | příklady |
|---|---|---|
| samohlásku | -s | la mesa → las mesas (stoly), el café → los cafés (kávy) |
| souhlásku | -es | el papel → los papeles (papíry), la ciudad → las ciudades (města) |
| -z | -ces | el lápiz → los lápices (tužky) |
- Slovo na -s s důrazem na konci přidá -es: el inglés → los ingleses (Angličan → Angličané), el mes → los meses (měsíce).
- Když na konci důraz nemá, zůstane stejné a změní se jen člen: el martes → los martes (úterky), el cumpleaños → los cumpleaños (narozeniny). Proto se nemění dny lunes až viernes.
Čárka přibude, nebo zmizí
Když přidáš -es, slovo má o slabiku víc, ale důraz zůstane na stejném místě. Proto se čárka někdy změní (kdy se píše, znáš z Výslovnosti):
| jedna | víc | čárka |
|---|---|---|
| la habitación (pokoj) | las habitaciones | zmizí |
| el francés (Francouz) | los franceses | zmizí |
| el examen (zkouška) | los exámenes | přibude |
| el café (káva) | los cafés | zůstane |
HabitaCIÓN má důraz na konci, a proto čárku. V habitaCIOnes je důraz na předposlední slabice a čárka už není potřeba. U eXÁmenes je důraz na třetí slabice od konce a tam se čárka píše vždycky.
Zvuk jako české ch: j, nebo g
Tenhle zvuk píšeš j: jefe (šéf), trabajo (práce), Javier. Před e a i někdy g: gente (lidé), Ángela. Podle sluchu nepoznáš, které z nich to je, takže se uč slovo i s pravopisem. Španělské ch zní jako české č: chico (kluk).
Ser, estar a číslo mobilu
Ser: kdo jsi a odkud jsi
Z Pozdravů a z tématu Odkud jsem znáš ser (být): soy, eres, es, somos, sois, son (jsem, jsi, je, jsme, jste, jsou). Se ser řekneš, kdo jsi a odkud jsi:
- Somos compañeros de piso. – Jsme spolubydlící.
- Lucía y Ana son de Valencia. – Lucía a Ana jsou z Valencie.
Estar je druhé „být“, znáš ho z tématu „Ser, nebo estar?“ a z Bydlení. Řekneš s ním, jak se kdo má a kde právě je: Estamos bien. – Máme se dobře. Estamos en casa. – Jsme doma.
Telefon po číslicích
Z tématu Čísla 0–100 víš, že číslo mobilu můžeš nadiktovat po číslicích:
| číslice | španělsky |
|---|---|
| 0–4 | cero, uno, dos, tres, cuatro |
| 5–9 | cinco, seis, siete, ocho, nueve |
Španělé ho často diktují jinak: první tři číslice po jedné a zbytek po dvojicích. Číslo 655 18 40 97 pak zní: seis, cinco, cinco, dieciocho, cuarenta, noventa y siete. Na číslo se zeptáš ¿Cuál es tu número de móvil? – Jaké máš číslo na mobil?
Příklady
- ¿Dónde trabajáis? — Trabajamos en una empresa pequeña.Kde pracujete? (kamarádům) – Pracujeme v malé firmě.
- Mi novia y yo vivimos en Brno.S přítelkyní bydlíme v Brně.
- Señora, ¿es usted la profesora de español?Paní, vy jste učitelka španělštiny?
- ¿Son ustedes de Madrid? — No, somos de Toledo.Jste z Madridu? (víc lidem, vykáš) – Ne, jsme z Toleda.
- Estos son mis abuelos y esta es mi prima Ana.Tohle jsou moji prarodiče a tohle je moje sestřenice Ana.
- ¿De quién son estas llaves? — Son de Eva.Čí jsou tyhle klíče? – Eviny.
- Pablo y Lucía tienen una hija. Su hija tiene diez años.Pablo a Lucía mají dceru. Jejich dceři je deset.
- Chicos, ¿vuestros padres hablan español?Kluci, mluví vaši rodiče španělsky?
- Los lunes y los martes tengo clase de español.Každé pondělí a úterý mám hodinu španělštiny.
- En la mesa hay dos lápices y tres papeles.Na stole jsou dvě tužky a tři papíry.
- ¿Cómo se llama tu jefa? — Se llama Ángela.Jak se jmenuje tvoje šéfová? – Ángela.
V praxi
Eva a Petr jsou z Brna a ve Valencii spolu bydlí v jednom bytě. Na chodbě potkají sousedku Carmen, starší paní, které vykají.
| Kdo | Španělsky a českyŠpanělsky | Česky |
|---|---|---|
| Carmen | Buenos días. ¿Vivís aquí?Dobrý den. Bydlíte tady? | Dobrý den. Bydlíte tady? |
| Eva | Sí, vivimos en el segundo. Soy Eva y este es Petr.Ano, bydlíme ve druhém patře. Já jsem Eva a tohle je Petr. | Ano, bydlíme ve druhém patře. Já jsem Eva a tohle je Petr. |
| Carmen | Encantada. Yo soy Carmen, del tercero. ¿Sois de aquí?Těší mě. Já jsem Carmen, ze třetího patra. Jste odsud? | Těší mě. Já jsem Carmen, ze třetího patra. Jste odsud? |
| Petr | No, somos checos, de Brno. ¿Y usted? ¿Es de Valencia?Ne, jsme Češi, z Brna. A vy? Jste z Valencie? | Ne, jsme Češi, z Brna. A vy? Jste z Valencie? |
| Carmen | Sí, y mis hijos también. ¿Y qué hacéis aquí? ¿Estudiáis?Ano, a moje děti taky. A co tady děláte? Studujete? | Ano, a moje děti taky. A co tady děláte? Studujete? |
| Eva | Yo estudio Medicina y Petr trabaja en un hotel.Já studuju medicínu a Petr pracuje v hotelu. | Já studuju medicínu a Petr pracuje v hotelu. |
| Carmen | ¿Y vuestro piso? ¿Es grande?A váš byt? Je velký? | A váš byt? Je velký? |
| Petr | No, es pequeño, pero tiene dos balcones.Ne, je malý, ale má dva balkony. | Ne, je malý, ale má dva balkony. |
| Eva | ¿Vive usted con sus hijos?Bydlíte s dětmi? | Bydlíte s dětmi? |
| Carmen | No, mis hijos viven en Madrid. Vivo con mi marido. Bueno, ¡hasta luego!Ne, děti bydlí v Madridu. Bydlím s manželem. Tak zatím! | Ne, děti bydlí v Madridu. Bydlím s manželem. Tak zatím! |
Všimni si: Carmen jim tyká (vivís, sois, vuestro piso) a oni jí vykají (¿Es de Valencia?, ¿Vive usted con sus hijos?). Ve Španělsku starší lidé mladším často tykají. Eva mluví za oba (vivimos), o samotném Petrovi řekne trabaja.
Časté chyby a proč
Časté chyby a proč
Špatně:
Mis padres vive en Brno.Správně: Mis padres viven en Brno.
Rodiče jsou dva lidé, tedy oni (ellos): sloveso končí na -n.
Špatně:
¿Tú y Eva leen en español? (ve Španělsku)Správně: ¿Tú y Eva leéis en español?
Ty a někdo další jste ve Španělsku vosotros: leéis. Leen je tvar pro oni a pro ustedes (vykáš víc lidem).
Špatně:
— ¿Coméis en casa? — Sí, coméis en casa.Správně: — ¿Coméis en casa? — Sí, comemos en casa.
Ptají se vás dvou (vosotros) a ty odpovídáš za oba, tedy my: comemos. Česky taky: obědváte → obědváme.
Špatně:
¿Vives usted aquí?Správně: ¿Vive usted aquí?
S usted má sloveso tvar pro on, ona, nikdy pro ty.
Špatně:
¿Sois de aquí? (dvěma cizím lidem, vykáš)Správně: ¿Son ustedes de aquí?
Víc lidem, kterým vykáš, říkáš ustedes a sloveso má tvar jako pro oni: son. Sois (vosotros) patří těm, kterým tykáš.
Špatně:
Esta idioma es muy bonita.Správně: Este idioma es muy bonito.
Idioma je mužského rodu, i když končí na -a, stejně jako el problema. Proto este i bonito.
Špatně:
Esto es mi hermano.Správně: Este es mi hermano.
O člověku nikdy esto: o muži este, o ženě esta. Esto je jen věc, kterou nepojmenuješ.
Špatně:
Sus piso es pequeño. (byt prarodičů)Správně: Su piso es pequeño.
Byt je jeden, takže su, i když patří dvěma lidem. Sus dáš, jen když je víc věcí.
Špatně:
Vuestro ciudad es grande.Správně: Vuestra ciudad es grande.
Vuestro má rod podle věci, ne podle majitelů. La ciudad je ženského rodu, proto vuestra.
Špatně:
Señora, ¿vuestros hijos estudian aquí?Správně: Señora, ¿sus hijos estudian aquí?
Česky jí řekneš „vaše“, ale vykáš, takže sus. Vuestro patří jen k vosotros, když tykáš víc lidem.
Špatně:
Tengo dos examenes.Správně: Tengo dos exámenes.
Důraz zůstává na stejné slabice: eXAmen, eXÁmenes. V množném čísle je to třetí slabika od konce, a tam se čárka píše vždycky.
Špatně:
Mi chefe habla inglés.Správně: Mi jefe habla inglés.
Zvuk jako české ch píšeš j (před e a i někdy g). Španělské ch se čte jako č.
Víc (nepovinné)
Víc (nepovinné)
- V Latinské Americe a na Kanárských ostrovech se vosotros ani vuestro neříká. Víc lidem tam říkají vždycky ustedes, i kamarádům (¿Dónde viven ustedes? – Kde bydlíte?), a „váš“ je pak su. Často to uslyšíš i na západě Andalusie, třeba v Seville. Rozumět jim budeš, sám ale kamarádům říkej vosotros.
- Když u su není jasné, čí to je, řekni to jménem s de: la casa de Ana (Anin dům), el coche de mis padres (auto mých rodičů).