Opakování: moje a tohle

Nic nového se tu neučíš, jen opakuješ. U každé části je napsané, ze kterého tématu ji znáš.

Tvary sloves znáš z tématu Přítomný čas. Od infinitivu (základního tvaru, česky třeba „pracovat“) ubereš -ar, -er nebo -ir a přidáš koncovku podle toho, kdo to dělá.

• Slovesa na -er a -ir mají jiné koncovky jen u nosotros (my) a vosotros (vy): comemos, coméis, ale vivimos, vivís.
• Leer (číst) má koncovky jako comer. Když ubereš -er, zbude le-, a tak se někde sejdou dvě e: leemos (čteme).

Slovesa, která už znáš

Querer (chtít), poder (moct) a tener (mít) mají stejné koncovky, jen se jim uvnitř slova mění samohláska: quiero (chci), puedo (můžu), tienes (máš). U nosotros a vosotros se nemění: queremos, queréis (chceme, chcete). Znáš je z tématu Kmenové změny.

Tener a hacer (dělat) mají navíc vlastní tvar pro já: tengo (mám), hago (dělám). Ser a estar (být) mají tvary po svém: soy, estoy (jsem).

Tohle znáš z témat Přítomný čas a Rodina. Sloveso se řídí podmětem, tedy tím, kdo to dělá. Když místo yo nebo tú stojí jméno nebo víc lidí, dosaď si za ně on, ona nebo oni a podle toho vyber koncovku. Těmhle tvarům se říká 3. osoba.

• Víc lidí, to jsou oni: Mis padres hablan inglés. – Rodiče mluví anglicky. Stačí jeden muž ve skupině a řekneš ellos, ne ellas.
• Já a někdo další jsme my (nosotros): Mi novio y yo estudiamos español. – S přítelem se učíme španělsky. Sebe dávají Španělé až na konec: mi novio y yo.
• Ty a někdo další jste ve Španělsku vosotros: ¿Tú y Eva coméis en casa? – Obědváte s Evou doma? (comer ve Španělsku často znamená obědvat)

V otázce často stojí ten, kdo to dělá, až za slovesem. Sloveso se podle něj řídí stejně: ¿Dónde viven tus padres? – Kde bydlí tvoji rodiče? Rodiče jsou oni, proto viven.

Otázky znáš z Pozdravů a z tématu Přítomný čas. Otázka, na kterou odpovíš ano, nebo ne, má stejná slova jako obyčejná věta. Napíšeš ji mezi ¿ a ? a na konci zvedneš hlas: ¿Hablas alemán? – Mluvíš německy?

Otázka s tázacím slovem (kde, co, jak…) tím slovem začíná a hned za ním je sloveso: ¿Dónde trabajas? – Kde pracuješ?

Kdo se ptá a kdo odpovídá

Na otázku s „ty“ odpovídáš „já“, na otázku s „vy“ často „my“. Česky to děláš sám od sebe (pracuješ → pracuju), ve španělštině to hlídej v koncovce:

Když se ptáš na někoho jiného, osoba se nemění: v otázce i v odpovědi je escribe (píše).

Funguje to i obráceně: k odpovědi Comemos en casa. (Obědváme doma.) patří otázka v tvaru pro vosotros: ¿Dónde coméis? (Kde obědváte?)

Kolik: cuántos, cuántas

Na počet se ptáš ¿cuántos?, před slovem ženského rodu ¿cuántas? (z tématu Čísla 0–100). Hned za ním řekneš, čeho je kolik, a teprve potom sloveso:

• ¿Cuántos hermanos tienes? – Kolik máš sourozenců?
• ¿Cuántas personas trabajan aquí? – Kolik lidí tady pracuje?

Tohle znáš z Pozdravů a z témat Odkud jsem a Přítomný čas. Česky řekneš „vy“ víc lidem i jednomu člověku, kterému vykáš. Španělština má pro „ty“ a „vy“ čtyři slova a každé má svůj tvar slovesa. „Tvůj, váš“ je pak tu, vuestro, nebo su.

• Usted má sloveso jako on, ona, ustedes jako oni. Česky vykáš tvarem pro víc lidí (bydlíte), španělsky ne.
• Proto se usted v otázce často řekne naplno. Samotné ¿Vive aquí? totiž může znamenat i „Bydlí tady?“ o někom jiném.
• Ve Španělsku se tyká víc než u nás: kamarádům, rodině, spolužákům, kolegům a často i číšníkovi v baru nebo prodavači, kterého neznáš.
• Vykáš hlavně starším lidem a na úřadě nebo na recepci hotelu. Ustedes uslyšíš třeba od recepční nebo od průvodce.

Tohle znáš z témat Rod a členy a Rodina. Este (tenhle) má rod a počet podle toho, o kom nebo o čem mluvíš.

Rozhoduje španělský rod, ne český. Většina slov na -o je mužská a na -a ženská, pár častých slov je ale výjimka:

Proto este tema (tohle téma), ale esta radio (tohle rádio). U slov na -e nebo na souhlásku rod z koncovky nepoznáš, uč se ho i se slovem: este coche (tohle auto), esta llave (tenhle klíč).

Este es mi hermano

Když někoho představuješ, řekneš este nebo esta samo, bez dalšího slova: Este es mi hermano. – Tohle je můj brácha. Estos son mis padres. – Tohle jsou moji rodiče.

Esto (tohle) stojí vždycky samo. Řekneš ho o věci, kterou nejmenuješ, třeba když nevíš, co to je: ¿Qué es esto? – Co je tohle? O člověku esto neřekneš.

Tohle znáš z Rodiny. Správný tvar najdeš ve dvou krocích:

• Čí to je? Podle toho vybereš řádek.
• Kolik je věcí? Jedna, nebo víc, podle toho vybereš sloupec. U nuestro a vuestro se díváš i na rod věci.

Tvar podle věci, ne podle majitele

Nuestro a vuestro mají rod a počet podle věci, stejně jako barvy (rojo, roja – červený, červená): nuestro coche (naše auto), nuestra calle (naše ulice). Kolik je majitelů, je jedno: i dva bratři řeknou nuestra madre (naše máma).

Su a sus taky vybíráš podle počtu věcí, ne lidí:

• Pablo tiene dos coches. Sus coches son rojos. – Pablo má dvě auta. Jeho auta jsou červená.
• Ana y Jorge tienen una casa. Su casa es grande. – Ana a Jorge mají dům. Jejich dům je velký.

Bez členu a bez „svůj“

• Před mi, tu, su, nuestro, vuestro nedáváš člen (el, la): mi padre (můj táta), ne el mi padre.
• Slovo „svůj“ španělština nemá. Řekneš, čí to je: Vivo con mis padres. – Bydlím se svými rodiči. Lucía vive con sus padres. – Lucía bydlí se svými rodiči.

Tohle znáš z témat Rod a členy, Výslovnost a Datum.

Množné číslo

• Slovo na -s s důrazem na konci přidá -es: el inglés → los ingleses (Angličan → Angličané), el mes → los meses (měsíce).
• Když na konci důraz nemá, zůstane stejné a změní se jen člen: el martes → los martes (úterky), el cumpleaños → los cumpleaños (narozeniny). Proto se nemění dny lunes až viernes.

Čárka přibude, nebo zmizí

Když přidáš -es, slovo má o slabiku víc, ale důraz zůstane na stejném místě. Proto se čárka někdy změní (kdy se píše, znáš z Výslovnosti):

HabitaCIÓN má důraz na konci, a proto čárku. V habitaCIOnes je důraz na předposlední slabice a čárka už není potřeba. U eXÁmenes je důraz na třetí slabice od konce a tam se čárka píše vždycky.

Zvuk jako české ch: j, nebo g

Tenhle zvuk píšeš j: jefe (šéf), trabajo (práce), Javier. Před e a i někdy g: gente (lidé), Ángela. Podle sluchu nepoznáš, které z nich to je, takže se uč slovo i s pravopisem. Španělské ch zní jako české č: chico (kluk).

Ser: kdo jsi a odkud jsi

Z Pozdravů a z tématu Odkud jsem znáš ser (být): soy, eres, es, somos, sois, son (jsem, jsi, je, jsme, jste, jsou). Se ser řekneš, kdo jsi a odkud jsi:

• Somos compañeros de piso. – Jsme spolubydlící.
• Lucía y Ana son de Valencia. – Lucía a Ana jsou z Valencie.

Estar je druhé „být“, znáš ho z tématu „Ser, nebo estar?“ a z Bydlení. Řekneš s ním, jak se kdo má a kde právě je: Estamos bien. – Máme se dobře. Estamos en casa. – Jsme doma.

Telefon po číslicích

Z tématu Čísla 0–100 víš, že číslo mobilu můžeš nadiktovat po číslicích:

Španělé ho často diktují jinak: první tři číslice po jedné a zbytek po dvojicích. Číslo 655 18 40 97 pak zní: seis, cinco, cinco, dieciocho, cuarenta, noventa y siete. Na číslo se zeptáš ¿Cuál es tu número de móvil? – Jaké máš číslo na mobil?