Opakování: rodina a popis

Tohle znáš z tématu Rodina. Muž má člen el, žena la. Ženský tvar většinou končí na -a, jen pár slov je úplně jiných (el padre, la madre).

• Pro muže a ženy dohromady použiješ mužský tvar v množném čísle: Tengo dos hermanos: Pablo y Ana. – Mám dva sourozence, Pabla a Anu. Tvar na -as je jen pro samé ženy: mis hermanas – moje sestry.
• Partneři: el marido (manžel) a la mujer (manželka). El novio, la novia (přítel, přítelkyně, hovorově kluk, holka) je ten, s kým chodíš. El amigo, la amiga je jen kamarád, kamarádka.
• Mayor (starší) a menor (mladší) stojí za příbuzným: mi hermana mayor – moje starší sestra.
• Tvar jako Anin nebo Pablův španělština nemá. Řekneš to přes de: el padre de Ana – Anin táta.

I tohle je z tématu Rodina. Když ukazuješ fotku nebo někoho představuješ, vybereš este, nebo esta podle toho, koho ukazuješ, ne podle toho, kdo mluví:

O člověku nikdy neřekneš esto. To je jen pro věc, kterou nejmenuješ: ¿Qué es esto? – Co je tohle?

Kamarádovi někoho představíš i frází te presento a… (představuju ti…): Te presento a mi hermana Ana. – Seznam se, tohle je moje sestra Ana.

Čí je: mi, tu, su, nuestro

• Tvar vybíráš podle příbuzného, ne podle toho, kdo mluví: Nuestra abuela vive en Sevilla. – Naše babička bydlí v Seville. (říkají dva bratři)
• Před mi, tu, su člen nedáváš: mi padre, ne el mi padre.
• Slovo „svůj“ španělština nemá. Místo něj řekneš, čí ten příbuzný je: Pablo vive con sus padres. – Pablo bydlí se svými rodiči.

Z tématu Popis člověka znáš tři slovesa, kterými popíšeš, jaký kdo je a jak vypadá:

• Vlasy jsou španělsky jednotné číslo: el pelo. Oči jsou dvě, takže i barva je v množném čísle: los ojos azules (modré oči).
• Vlasy a oči mají po tener člen: tiene el pelo rizado (má kudrnaté vlasy). Brýle a vousy po llevar člen nemají: lleva gafas (nosí brýle). U vousů uslyšíš i tiene barba (má vousy).
• Na vzhled i povahu se ptáš ¿Cómo es? (Jaký je? Jak vypadá?). ¿Cómo está? (Jak se má?) se ptá, jak mu je, ne jaký je.

Slova na popis

Vzhled: alto (vysoký), delgado (štíhlý), guapo (hezký), joven (mladý), bajo (malý), gordo (tlustý), feo (ošklivý), mayor (starší), rubio (blonďatý), moreno (tmavovlasý).

Vlasy: largo (dlouhé), rizado (kudrnaté), corto (krátké), liso (rovné).

Povaha: simpático (milý), majo (fajn), divertido (zábavný), alegre (veselý), serio (vážný), tímido (stydlivý), inteligente (chytrý), trabajador (pracovitý), antipático (nesympatický), aburrido (nudný).

Další pravidlo z Popisu člověka. Přídavné jméno (slovo, které odpovídá na otázku „jaký?“) má tvar podle toho, koho popisuje. Je to muž, nebo žena? Jeden, nebo víc?

• Na souhlásku je tvar pro muže i ženu stejný, jen -dor a národnosti přidají pro ženu -a: trabajadora (pracovitá), española (Španělka).
• Jóvenes (mladí) má čárku, aby důraz zůstal na JO.
• Muž a žena dohromady dostanou mužský tvar, stejně jako los tíos: Mis tíos son muy majos. – Strýc s tetou jsou moc fajn.
• Přídavné jméno stojí za podstatným jménem (slovem jako holka, pán, oči), jako barva za věcí: una chica alta (vysoká holka), un señor mayor (starší pán).

Una persona

La persona (člověk) je vždycky ženského rodu, i když mluvíš o muži. Přídavné jméno pak popisuje slovo persona, ne toho muže:

V češtině je to naopak: „člověk“ je mužského rodu, i když mluvíš o ženě. Řekneš „Ana je milý člověk“, ne „milá člověk“.

Tener (mít) potkáváš skoro v každém tématu. Tvary máš v tabulce v části „Popis: ser, tener, llevar“ výš. Tady je přehled, co všechno s ním už řekneš:

• Česky je ti zima, horko nebo dvacet. Španělsky to „máš“: tengo frío, tengo calor, tengo veinte años. Ne estoy calor ani soy veinte años.
• U vlasů a očí člen je (tiene el pelo rizado), u sourozenců a dětí ne: ¿Tienes hijos? – Máš děti?
• Na počet se ptáš ¿Cuántos…?, před slovem ženského rodu ¿Cuántas…?: ¿Cuántas primas tienes? – Kolik máš sestřenic?
• Zápor je no před slovesem: No tengo hermanos. – Nemám sourozence.

Věk a čísla

Z tématu Čísla 0–100 víš, že se uno (jedna) před slovem mužského rodu zkrátí na un. Años (roky) je mužského rodu, takže un řekneš, i když mluvíš o ženě:

• Mi madre tiene cuarenta y un años. – Mámě je čtyřicet jedna.
• Mi primo tiene veintiún años. – Bratrancovi je dvacet jedna. Veintiún píšeš dohromady a s čárkou.
• Se slovem ženského rodu je una: veintiuna personas – dvacet jedna lidí.
• Sto je cien a podle rodu se nemění: cien años (sto let), cien personas (sto lidí).
• Hlídej čárku u čísel 16–29. Když slovo končí na -s nebo -n a důraz má na konci, čárku má: třeba dieciséis, veintitrés, veintiséis.

Tohle je z témat Popis člověka a „Ser, nebo estar?“. Česky řekneš „hodně“ skoro ke všemu: hodně vysoký, hodně strýců, hodně mluví. Španělsky záleží na slově, ke kterému patří:

• Pomůžou ti dvě otázky. Dá se to „mít“ (hlad, horko, bratranci)? Pak mucho. Odpovídá to na otázku „jaký?“ (vysoký, milý)? Pak muy.
• Mucho má rod a číslo podle slova za ním. Sed (žízeň) a hambre (hlad) jsou ženského rodu, proto mucha sed, mucha hambre. Tíos (strýcové a tety) jsou mužský tvar v množném čísle, proto muchos tíos.
• Znáš to i z muchas gracias (moc děkuju): gracias je podstatné jméno ženského rodu v množném čísle.

Spojku y (a) znáš z témat Odkud jsem a Popis člověka. Čte se jako i. Před slovem, které začíná zvukem i, se proto mění na e, aby dvě i nesplynula.

• Rozhoduje zvuk, ne písmeno. Hija začíná zvukem i, proto e. Hielo (led) začíná zvukem „je“, proto před ním zůstane y.
• U jmen je to stejné: Luis e Iván, ale Iván y Luis.
• Stejně je to u jazyků: Hablo checo e inglés. – Mluvím česky a anglicky.

Písmena znáš z Výslovnosti. Ve větách o rodině a o lidech se nejčastěji spleteš u těchhle:

• H se nečte, ale píše se: hago zní „ago“. Bez h je slovo napsané špatně.
• Vlnku nad ñ nevynechávej, bez ní je to jiné slovo: año je rok, ano bez vlnky znamená řitní otvor.
• České ch píšeš španělsky j (nebo g před e a i), nikdy ch: trabajador (pracovitý), ne trabachador. Španělské ch se čte jako č: chico (kluk).

Čárky

• Él s čárkou je „on“, el bez čárky je člen (z tématu Rod a členy): Ella es de Praga y él es de Brno. – Ona je z Prahy a on z Brna. Zájmeno (yo, tú, él…) většinou vynecháš. Řekneš ho hlavně, když chceš dva lidi odlišit, jako tady.
• Tu bez čárky je „tvůj“, tú s čárkou „ty“ (z tématu Rodina): ¿Y tú? ¿Cómo es tu hermano? – A ty? Jaký je tvůj brácha?
• Tvar slovesa pro vosotros (vy, když tykáš víc lidem) má v koncovce čárku (z tématu Přítomný čas): habláis, tenéis, hacéis, vivís. Tvar pro nosotros (my) čárku nemá: tenemos, hacemos. Výjimku znáš od ser: sois (jste) je bez čárky.
• Příjmení na -ez mají čárku, když je důraz na předposlední slabice (z Výslovnosti): Pérez, Rodríguez, Fernández.