Opakování: první kroky

Z tématu Pozdravy. Pozdrav vybereš podle denní doby:

• Ve Španělsku se večeří kolem deváté, takže v sedm večer je pořád buenas tardes.
• Hola (ahoj) řekneš skoro každému, ale jen při setkání. Když odcházíš, řekneš adiós nebo hasta luego (ahoj, na shledanou).

U llamarse (jmenovat se) se mění koncovka i slovíčko před slovesem: me llamo (jmenuju se), te llamas (jmenuješ se), se llama (jmenuje se, jmenujete se). Místo me llamo můžeš říct i soy (jsem): Soy Jana. – Jsem Jana.

• Česky vykáš tvarem pro víc lidí (jmenujete se), španělsky tvarem pro on, ona: se llama, está.
• Ve Španělsku se tyká víc než u nás: kamarádům, kolegům i neznámým lidem ve tvém věku. Vykáš hlavně starším lidem a na úřadě.
• Na ¿Qué tal? (Jak se máš?) odpovíš krátce, třeba Muy bien (moc dobře) nebo Regular (nic moc), a zeptáš se zpátky. „Dobře“ je bien, ne bueno.
• Těší mě: muž řekne encantado, žena encantada. Tvar vybereš podle toho, kdo mluví.
• Otázka začíná obráceným otazníkem ¿. Slova, kterými se ptáš, mají čárku: ¿cómo? (jak), ¿qué? (co), ¿dónde? (kde), ¿cuántos? (kolik).

Z tématu Výslovnost. Když ti někdo hláskuje jméno, poslouchej názvy písmen. Pozor hlavně na tahle:

Ch a ll nejsou samostatná písmena. Hláskovat je můžeš i jako ce, hache a doble ele.

• Peña se hláskuje pe, e, eñe, a. U b a v se Španělé ptají ¿Con be o con uve? – S b, nebo s v?
• Čárka nad samohláskou ukazuje důraz, ne délku. Slovo na samohlásku, -n nebo -s má důraz na předposlední slabice: casa (CA-sa, dům). Ostatní slova ho mají na poslední: Madrid (ma-DRID). Kde to neplatí, napíšeš čárku: Málaga (MÁ-la-ga), inglés (in-GLÉS).
• Když slovo dostane koncovku, důraz zůstane na stejné slabice. Proto čárka v ženském tvaru nebo v množném čísle někdy zmizí a jindy přibude: inglés → inglesa, canción → canciones (písnička, písničky), examen → exámenes (zkouška, zkoušky).

Z tématu Odkud jsem. „Jsem z…“ řekneš se ser de, „bydlím v…“ s vivir en.

• ¿De dónde? je „odkud“, samotné ¿dónde? je „kde“.
• Jméno města se nemění, i když česky řekneš „z Brna“ nebo „v Praze“: de Brno, en Praga.
• Po hablar stojí jazyk bez členu (bez el) a s malým písmenem: Hablo español. – Mluvím španělsky.
• Před slovem, které začíná na zvuk i (i-, hi-), se y (a) mění na e: español e inglés (španělsky a anglicky), ale inglés y español.

Ser: všech šest tvarů

Taky z tématu Odkud jsem. Národnost je přídavné jméno, tedy slovo, které říká, jaký kdo nebo co je. Má tvar pro muže a pro ženu a píše se malým písmenem.

• Ženský tvar: -o změníš na -a, k souhlásce přidáš -a. Koncovky -és a -án přitom ztratí čárku (inglés → inglesa). Slova na -e mají pro muže i ženu stejný tvar (estadounidense).
• Země není národnost. Řekneš Marco es italiano (Marco je Ital), nebo Marco es de Italia (Marco je z Itálie).
• Po ser stojí národnost bez členu (bez un, una): Soy checa. – Jsem Češka.
• Když národnost patří k podstatnému jménu (slovu pro člověka nebo věc), stojí za ním a má stejný rod: una ciudad italiana (italské město), un amigo francés (francouzský kamarád).
• Když mluvíš o víc lidech, přidáš -s, po souhlásce -es: checos, españoles, ingleses. Muž a žena dohromady dostanou mužský tvar: Pablo y Ana son españoles. – Pablo a Ana jsou Španělé.

Z tématu Rod a členy. Každé podstatné jméno je ve španělštině mužského, nebo ženského rodu. Rod ukáže člen, malé slovo před podstatným jménem: el, un stojí u mužských slov, la, una u ženských.

• Tyhle výjimky si zapamatuj: el día (den), el mapa (mapa), el problema (problém), el tema (téma), el idioma (jazyk), ale la mano (ruka), la foto (fotka), la moto (motorka).
• Un, una řekneš, když věc zmíníš poprvé. El, la, když je jasné, kterou myslíš: Es un coche. El coche es rojo. – To je auto. To auto je červené.
• Množné číslo: po samohlásce -s, po souhlásce -es, ze -z je -ces: las mesas (stoly), los papeles (papíry), las luces (světla). I člen dáš do množného čísla: los, las, unos, unas.
• Barva stojí za věcí a má stejný rod i číslo: una mochila negra (černý batoh), unos coches blancos (bílá auta). Azul (modrý), verde (zelený) a gris (šedý) mají pro oba rody stejný tvar, změní se jen v množném čísle: azules, verdes, grises.
• Este (tenhle) má ženský tvar esta. Tvar vybíráš podle španělského rodu, ne podle českého: este libro (tahle kniha), esta mesa (tenhle stůl). Esto (tohle) stojí samo: ¿Qué es esto? – Co je tohle?

Z tématu Čísla 0–100. Čísla do 15 a celé desítky mají vlastní slova, ostatní složíš:

• Čárku mají čísla, která končí na -s nebo -n, ale důraz mají na konci: dieciséis (die-ci-SÉIS), veintitrés, veintiún. Samotné dos, tres, seis čárku nemají, mají jen jednu slabiku.
• Nepleť si trece (13) a treinta (30), quince (15) a cincuenta (50), sesenta (60) a setenta (70).
• Jednička má tvar podle rodu slova za ní: un libro (jedna kniha), una persona (jeden člověk). Platí to i na konci většího čísla: treinta y un años (31 let), treinta y una personas (31 lidí). Když jen počítáš (jedna, dva, tři…), řekneš uno.

Věk se „má“

Česky řekneš „je mi“, španělsky „mám“: tener (mít) + číslo + años (roky). Años čteš „aňos“. Vlnovku nad ñ nevynechávej, bez ní je to úplně jiné slovo.

¿Cuántos años tienes? – Tengo treinta y dos. – Kolik ti je let? – Je mi třicet dva. I cuántos má tvar podle rodu: ¿Cuántos años? (Kolik let?), ale ¿Cuántas personas? (Kolik lidí?)

Z tématu Přítomný čas. Od základního tvaru slovesa ubereš -ar, -er nebo -ir a přidáš koncovku podle toho, kdo to dělá: hablar → hablo. Koncovka sama řekne, kdo to je, proto zájmeno (yo, tú…) většinou vynecháš.

• Za jméno si dosaď zájmeno: Ana estudia (ona), Ana y yo estudiamos (my), tú y Ana estudiáis (vy), Ana y Javier estudian (oni).
• Zápor je no těsně před slovesem: No hablo alemán. – Nemluvím německy. Odpověď „Ne, nemluvím“ má proto dvě no: první je „ne“, druhé patří ke slovesu. No, no hablo alemán. – Ne, nemluvím německy.
• Otázka ano/ne je obyčejná věta. Napíšeš ji mezi ¿ a ? a na konci zvedneš hlas: ¿Hablas inglés? – Mluvíš anglicky?

Tři různá „vy“

Všechny tři otázky znamenají „Mluvíte anglicky?“:

Spojuje témata Přítomný čas a Odkud jsem. Na ¿A qué te dedicas? (Čím se živíš?) odpovíš dvěma způsoby: ser + povolání, nebo trabajar de (pracovat jako) + povolání. Povolání je v obou případech bez členu:

• Soy enfermera. – Jsem zdravotní sestra.
• Trabajo de camarero. – Pracuju jako číšník.

Ženský tvar: z -o je -a a k -or přidáš -a. Slova na -ista a většina slov na -e se nemění, změní se jen člen. Výjimku znáš z Přítomného času: el jefe → la jefa (šéf, šéfová).

Povolání s národností

Národnost dáš za povolání, stejně jako za každé podstatné jméno, a v rodě podle člověka. Před povolání pak obvykle přidáš un, una. Bez nich to chyba není, s nimi to zní přirozeněji:

• Marco es un ingeniero italiano. – Marco je italský inženýr.
• Claire es una profesora francesa. – Claire je francouzská učitelka.

Kde pracuješ

Kde pracuješ nebo studuješ, řekneš s en (v, na), obvykle se členem: Trabajo en un hospital. – Pracuju v nemocnici. Estudio en la universidad. – Studuju na univerzitě. Bez členu je en casa (doma).