Názor, souhlas a nesouhlas

Svůj názor (la opinión) nejčastěji uvedeš slovy creo que – myslím, že. Za ně dáš obyčejnou větu, jakou už umíš:

• Creo que es caro. – Myslím, že je to drahé.
• Creo que Ana tiene razón. – Myslím, že Ana má pravdu.
• Creo que el museo cierra a las seis. – Myslím, že muzeum zavírá v šest.

Creer (myslet si, věřit) je pravidelné sloveso na -er a časuje se jako comer:

Dvě e za sebou čteš obě: cre-e-mos. Creéis má čárku nad é jako coméis.

Que nevynechávej

Que je české „že“ a ve španělštině ho nevynecháš nikdy, i když anglické „that“ často vypadne („I think it's expensive“). A čárku (,) před něj nepíšeš, i když česky před „že“ patří: Creo que sí, ne Creo, que sí.

Myslím, že ano. Myslím, že ne.

Na otázku často odpovíš jen Creo que sí. (Myslím, že ano.) nebo Creo que no. (Myslím, že ne.) Ještě kratší je No creo. – To si nemyslím.

• ¿Viene Pablo a la fiesta? – Creo que sí. – Přijde Pablo na večírek? – Myslím, že jo.
• ¿Es caro? – No creo. – Je to drahé? – To si nemyslím.

Nemyslím si, že…

Česky často řekneš „nemyslím si, že je to drahé“. Španělsky dáš zápor až za que, jako bys řekl „myslím, že to není drahé“: Creo que no es caro. Po no creo que totiž přichází jiný tvar slovesa, ten se naučíš později.

Jinými slovy: pienso que, para mí

Stejně funguje pienso que od pensar (myslet): Pienso que tienes razón. – Myslím, že máš pravdu. V běžné řeči ale uslyšíš častěji creo que.

Para mí (pro mě) znáš z Restaurace. Před názorem znamená „podle mě“: Para mí, el fútbol es aburrido. – Podle mě je fotbal nudný.

Na názor se zeptáš slovesem pensar (myslet) nebo creer:

• Když se ptáš na konkrétní věc, přidáš de: ¿Qué piensas del hotel? – Co si myslíš o tom hotelu? Česky řekneš „o“ nebo „na“, španělsky de (de + el = del).
• Pensar en je něco jiného: myslet na někoho nebo na něco. Pienso en mi familia. – Myslím na rodinu.
• S creer se ptáš hlavně ¿Qué crees? (Co myslíš?) a ¿Crees que…? (Myslíš, že…?). Na konkrétní věc se ptej s pensar.
• Tú před qué přidá důraz, jako české „a ty?“: Yo creo que sí. ¿Tú qué piensas? – Já myslím, že jo. A co ty?

Koho se ptáš

Pensar mění e na ie, jak znáš z Kmenových změn, jen nosotros a vosotros zůstávají beze změny:

Že jo? Ne?

Když řekneš názor a čekáš, že druhý přikývne, přidáš na konec ¿verdad? nebo ¿no?, jako české „že jo?“ nebo „ne?“: Es muy bonito, ¿verdad? – Je to moc hezké, že jo? Es un poco caro, ¿no? – Je to trochu drahé, ne?

Názor často řekneš jen se ser a přídavným jménem (slovem, které říká, jaké něco je): Es interesante. – Je to zajímavé.

Většinu z nich už znáš. Jak moc, upřesníš stejně jako v Popisu člověka: muy (moc), bastante (docela), un poco (trochu). El hotel es un poco caro. – Hotel je trochu drahý.

Shoda: la película es aburrida

Přídavné jméno mění koncovku podle věci, o které mluvíš. Rozhoduje španělský rod, ne český:

• El libro es aburrido. – Ta kniha je nudná.
• La película es aburrida. – Ten film je nudný.
• Los museos son interesantes. – Ta muzea jsou zajímavá.

Slova na -e a většina slov na souhlásku mají pro mužský i ženský rod stejný tvar a mění se jen v množném čísle: interesante, interesantes; fácil, fáciles; genial, geniales.

Jak víš z Věcí kolem mě, bueno a malo ztratí před slovem mužského rodu v jednotném čísle koncové -o: un buen restaurante (dobrá restaurace), un mal día (špatný den). Ženský tvar zůstává celý: una buena idea (dobrý nápad).

Je to hezké: mužský tvar

Když „to“ neznamená žádnou konkrétní věc, ale celou situaci, dáš mužský tvar: Es caro. – Je to drahé. Stejně je to ve zvoláních s qué, jako ¡Qué caro! z Nákupů: ¡Qué bonito! – To je hezké! ¡Qué aburrido! – To je nuda! Mužský tvar dáš i o činnosti: Aprender idiomas es divertido. – Učit se jazyky je zábava.

O konkrétní věci mluvíš v jejím rodě: ¿Te gusta la camiseta? – Sí, pero es cara. – Líbí se ti to tričko? – Jo, ale je drahé.

A s bien (dobře): ¡Qué bien! – To je super!

Ser, nebo estar?

Jaké něco je, říkáš se ser. Když ale hodnotíš jídlo, které zrovna jíš, je to stav, a proto estar, jak znáš z Restaurace: La paella está muy rica. – Ta paella je moc dobrá. U aburrido mění sloveso i význam: La clase es aburrida. – Hodina je nudná. Estoy aburrido. – Nudím se.

„Souhlasím“ je španělsky estoy de acuerdo, doslova „jsem ve shodě“. Mění se jen estar (tvary znáš z tématu „Ser, nebo estar?“), de acuerdo zůstává pořád stejné:

Když nesouhlasíš, dáš před to no: No estoy de acuerdo. – Nesouhlasím.

• Vždycky estar, nikdy ser: ne soy de acuerdo.
• De acuerdo se nemění ani u ženy, ani u víc lidí: Ana y Eva están de acuerdo. – Ana a Eva souhlasí.
• Zeptáš se ¿Estás de acuerdo? – Souhlasíš?

S kým: con

S kým souhlasíš, řekneš s con: Estoy de acuerdo con Ana. – Souhlasím s Anou. No estoy de acuerdo con usted. – Nesouhlasím s vámi. „Se mnou“ a „s tebou“ jsou jedno slovo, jak znáš z Plánů: conmigo, contigo.

• ¿Estás de acuerdo conmigo? – Souhlasíš se mnou?
• Sí, estoy de acuerdo contigo. – Jo, souhlasím s tebou.

Krátce: máš pravdu, to je pravda

Tener razón (mít pravdu) funguje jako tener hambre (mít hlad): časuješ jen tener, razón zůstává stejné a bez členu. Komu vykáš, tomu řekneš Tiene razón. – Máte pravdu.

No es verdad zní dost příkře. Mezi kamarády to nevadí, jinde radši řekni Pues yo creo que no.

Samotné de acuerdo znamená „dobře, platí“ a přijmeš s ním návrh, stejně jako s vale: ¿Quedamos a las seis? – De acuerdo. – Sejdeme se v šest? – Platí.

Když kamarád řekne názor a ty si myslíš totéž, stačí Yo también. – Já taky. Na zápornou větu („nesouhlasím“) přitakáš Yo tampoco. – Já taky ne.

Nesouhlas zjemníš slovem pues (no): Pues yo no. – No, já ne.

Yo, nebo a mí?

Jak víš z Gustaru, záleží na slovese, na které reaguješ:

Co si myslí ostatní

Co si myslí druzí, řekneš stejně, jen s jiným tvarem slovesa:

• Pablo cree que sí. – Pablo si myslí, že ano.
• Mis padres creen que el piso es caro. – Rodiče si myslí, že je ten byt drahý.
• Lucía está de acuerdo conmigo. – Ana también. – Lucía se mnou souhlasí. – Ana taky.

Názor zní líp s důvodem. Porque (protože) znáš z Plánů: za něj dáš obyčejnou větu.

• Creo que sí, porque es muy interesante. – Myslím, že jo, protože je to moc zajímavé.
• No estoy de acuerdo, porque el hotel es muy caro. – Nesouhlasím, protože ten hotel je moc drahý.

Když se ptáš proč, píšeš por qué: dvě slova, qué s čárkou nad é. ¿Por qué no estás de acuerdo? – Proč nesouhlasíš? Odpovídáš porque: jedno slovo bez čárky nad e. Porque es caro. – Protože je to drahé.

Ano, ale…: pero

Když souhlasíš jen napůl, pomůže pero (ale), které znáš z tématu Odkud jsem:

• Sí, es bonito, pero es caro. – Jo, je to hezké, ale drahé.
• Tienes razón, pero no es fácil. – Máš pravdu, ale není to snadné.

No, já si myslím…: pues

Pues (no) znáš z Gustaru. Na začátku věty získáš chvilku na rozmyšlenou a nesouhlas zní měkčeji: Pues yo creo que no. – No, já si myslím, že ne. Pues no sé. – No, nevím.

Když nevíš, co si myslet, řekneš prostě No sé. (Nevím.)