Nakupování, oblečení a ceny

Oblečení je la ropa. Stejně jako české „oblečení“ je v jednotném čísle: Me gusta tu ropa. (Líbí se mi tvoje oblečení.)

Rod si uč rovnou se slovem (s el nebo la), podle češtiny ho neodhadneš: tričko je španělsky ženského rodu (la camiseta), kabelka mužského (el bolso).

Jedna věc, nebo víc?

• El vestido jsou šaty. Česky je to množné číslo, španělsky jednotné: El vestido es bonito. (Šaty jsou hezké.)
• Los pantalones a los vaqueros jsou v množném čísle, stejně jako česky kalhoty a džíny: Los vaqueros son nuevos. (Džíny jsou nové.) Ve Španělsku se kalhotám říká i el pantalón, v jednotném čísle.
• El jersey má v množném čísle los jerséis (svetry).
• Las zapatillas jsou tenisky, ale taky bačkory. Co se myslí, poznáš ze situace.

Co máš zrovna na sobě, řekneš slovesem llevar. Znáš ho z Popisu člověka: Lleva gafas. (Nosí brýle.) Je pravidelné, tvary má jako trabajar:

• Llevar je mít na sobě, nosit i mít u sebe (peníze ve druhém řádku).
• Tener je mít, vlastnit: Tengo un abrigo verde. (Mám zelený kabát.) Klidně může viset doma ve skříni.
• Obléct se je vestirse z Denního režimu: Me visto a las ocho. (Oblékám se v osm.)

Barva za věcí

Barva stojí za věcí a mění koncovku podle ní, v rodě i v čísle. Znáš to z tématu Rod a členy.

• Tyhle čtyři barvy se mění jen v čísle: una camiseta gris, unas camisetas grises.
• Marrón v množném čísle ztratí čárku: unas botas marrones.
• Rosa (růžový) a naranja (oranžový) se podle rodu nemění: una camiseta rosa, un jersey naranja.
• Rozhoduje španělský rod, ne český: el bolso je mužský, takže un bolso rojo (červená kabelka).

Este (tenhle) znáš z tématu Rod a členy: ukazuješ jím na věc blízko sebe, třeba na tričko, které držíš v ruce. Ese (ten) ukazuje na věc u toho, s kým mluvíš, nebo kousek dál: třeba na svetr v ruce prodavačky. Obě mění tvar podle rodu a čísla věci.

Česky často řekneš jen „ten“, španělsky vybíráš podle toho, kde věc je:

• Esta camiseta es bonita. – Tohle tričko je hezké. (držíš ho v ruce)
• ¿Cuánto cuesta ese abrigo? – Kolik stojí ten kabát? (visí u prodavačky)

Chci tenhle: bez slova za ním

Když je jasné, o čem mluvíš, věc vynecháš a tvar zůstane stejný: Quiero este. (Chci tenhle.) ¿Prefieres esta o esa? (Chceš radši tuhle, nebo tu? Mluvíte o sukních.)

Esto a eso nikdy nedáš před věc. Řekneš je, když věc nepojmenuješ, třeba proto, že nevíš, jak se jmenuje: ¿Qué es eso? (Co je to?) ¿Cuánto cuesta eso? (Kolik to stojí? Ukazuješ na věc u prodavače.)

Tamten: aquel

Na věc daleko od vás obou ukážeš aquel (tamten), aquella (tamta), o víc věcech aquellos, aquellas. V obchodě ti ale většinou stačí este a ese.

Na cenu se zeptáš slovesem costar (stát, o ceně). Znáš ho z Kmenových změn: mění o na ue, jako poder → puedo. Stojí skoro vždycky nějaká věc, takže ti stačí dva tvary:

Tvar se řídí věcí, ne cenou: La camiseta cuesta veinte euros. (Tričko stojí dvacet eur.) Tričko je jedno, proto cuesta, i když eur je dvacet.

Šaty, kalhoty, brýle: cuesta, nebo cuestan?

Sloveso se řídí španělským číslem, ne českým:

Místo ¿Cuánto cuesta? uslyšíš i ¿Cuánto vale?, o víc věcech ¿Cuánto valen? Znamená to totéž.

Drahé, nebo levné?

Caro (drahý) a barato (levný) mění koncovku podle věci, stejně jako barvy: El abrigo es caro. (Kabát je drahý.) Las camisetas son baratas. (Trička jsou levná.)

• Es muy caro. – Je to moc drahé.
• ¡Qué caro! – To je ale drahé!
• ¿Tiene algo más barato? – Máte něco levnějšího?

Más před vlastností je „víc“: más barato je levnější, más pequeño menší.

Čísla nad sto znáš z Velkých čísel. U cen si hlídej hlavně dvě věci:

• Přesně sto je cien: cien euros. Když ke stu přidáš další číslo (101–199), je z něj ciento: ciento diez euros (110 eur).
• Stovky od 200 mění koncovku podle toho, co počítáš. El euro je mužského rodu, la corona (koruna) ženského.

• Pozor na quinientos (ne cincocientos), setecientos a novecientos: z cinco, siete, nueve se netvoří pravidelně.
• Jednička na konci čísla je před eurem un a před korunou una, jak znáš z Čísel 0–100.
• Y stojí jen mezi desítkami a jednotkami: ochocientos treinta y dos euros (832 eur).
• Stovka mění koncovku i ve větším čísle: mil doscientas coronas (1 200 Kč).

Centy

Cent je el céntimo. Ceny se ve Španělsku píšou jako u nás, s desetinnou čárkou: 2,50 €. Nahlas je řekneš takhle:

Un café cuesta un euro con veinte. – Káva stojí euro dvacet.

Prodavač se tě zeptá ¿Qué desea? (Co si přejete?), v obchodech s oblečením spíš ¿Buscas algo? (Hledáš něco?). Odpovíš třeba:

Quería je doslova „chtěl jsem“, v obchodě ale znamená zdvořilé „chtěl bych“. Nauč se ho jako celek. Quiero (chci) je taky v pořádku, jen zní o něco stroze.

Otro, otra (jiný, jiná), o víc věcech otros, otras, stojí vždycky bez un (ne un otro): ¿Tiene otros colores? (Máte i jiné barvy?) ¿Tiene otra talla? (Máte jinou velikost?)

Když si nejsi jistý, vykej: ¿Tiene…? (Máte…?) V obchodech s oblečením ti ale mladí prodavači často tykají, a pak můžeš tykat i ty: ¿Tienes…?

Velikost oblečení je la talla, a proto la M nebo la 38. U bot se nejčastěji říká el número (číslo), a proto el 42. Uslyšíš ale i la talla, obojí je správně.

• ¿Qué talla usa? — La M. – Jakou nosíte velikost? – M.
• ¿Qué número usa? — El cuarenta y dos. – Jaké nosíte číslo bot? – Dvaačtyřicet.
• ¿Tiene una talla más pequeña? – Máte menší velikost? (talla je ženského rodu, proto pequeña)

Usar je tady nosit. V Popisu člověka bylo u brýlí latinskoamerické, na velikost se s ním ale ptají i ve Španělsku. Uslyšíš taky ¿Qué talla tienes? (Jakou máš velikost?) a u bot ¿Qué número calzas? (Jaké číslo bot nosíš?)

Písmena velikostí řekneš jako v abecedě, znáš ji z Výslovnosti: la ese (S), la eme (M), la ele (L).

Zkoušení

Probar znáš z Kmenových změn (ochutnat, zkusit). Zkusit si oblečení na sebe je probarse. Me (si) přilepíš na konec slovesa, jako v después de ducharme z Denního režimu: ¿Puedo probarme esta chaqueta? (Můžu si zkusit tuhle bundu?) Kabinka je el probador: ¿Dónde está el probador? (Kde je kabinka?)

Jestli ti věc sedí, řekneš s quedar. Z Hodin ho znáš jako sejít se. S me, te, le (mi, ti, mu nebo jí) znamená sedět, padnout a funguje jako gustar: jedna věc queda, víc věcí quedan. Vlastnost za ním se mění podle věci.

• ¿Qué tal me queda? – Jak mi to sedí?
• Te queda muy bien. – Moc ti to sluší.
• Me queda grande. – Je mi to velké.
• Estos zapatos me quedan pequeños. – Tyhle boty jsou mi malé.

Vezmu si to

Když se rozhodneš, řekneš Me lo llevo. (Vezmu si to.) Nauč se to jako celek. Když jde o věc ženského rodu, třeba o bundu, říká se Me la llevo.

U pokladny (la caja) se zeptáš, kolik to dělá dohromady: ¿Cuánto es? V odpovědi uslyšíš son, stejně jako u hodin (son las dos). Jen u jednoho eura je es, jako es la una.

• Son quince euros. – Dělá to patnáct eur.
• Es un euro. – Dělá to jedno euro.

• Kartou je con tarjeta, hotově en efectivo. Doslova je to „s kartou“ a „v hotovosti“, každé má svou předložku.
• Peníze jsou el dinero, španělsky v jednotném čísle: No tengo dinero. (Nemám peníze.)
• Za tašku (la bolsa) se ve Španělsku většinou platí pár centů. Nepleť si ji s kabelkou (el bolso).

Kdy mají otevřeno

¿A qué hora abre la tienda? – V kolik otevírá obchod? Abrir (otevírat) je pravidelné. Cerrar (zavírat) mění e na ie, znáš ho z Kmenových změn:

Las tiendas cierran a las nueve. (Obchody zavírají v devět.) Prodavačům, kterým tykáš, řekneš ¿A qué hora cerráis? (V kolik zavíráte?)

Menší obchody ve Španělsku často zavírají odpoledne na pauzu, zhruba od dvou do pěti, a pak mají otevřeno do osmi nebo do devíti večer. Velké obchody a nákupní centra mají otevřeno celý den. V neděli má hodně obchodů zavřeno, v centru Madridu ale bývá otevřeno.