Cestování: nádraží a hotel

Jízdenka na vlak i na autobus je el billete: un billete de tren (jízdenka na vlak), un billete de autobús (na autobus). Letenka je un billete de avión. Jízdenku koupíš v pokladně (la taquilla), v automatu (la máquina) nebo na internetu (por internet).

Ida je cesta tam, vuelta cesta zpátky. Před ida stojí de: de ida, de ida y vuelta.

O jízdenku si řekneš zdvořile s quería (chtěl bych), jak znáš z Nákupů, nebo krátce s por favor:

• Quería un billete para Sevilla. – Chtěl bych jízdenku do Sevilly.
• Un billete de ida y vuelta para Toledo, por favor. – Zpáteční do Toleda, prosím.

V pokladně se tě zeptají:

Stačí krátká odpověď: Para mañana. (Na zítra.) De ida y vuelta. (Zpáteční.) Platíš stejně jako v obchodě: ¿Cuánto es? (Kolik to dělá?) ¿Puedo pagar con tarjeta? (Můžu platit kartou?)

Na cestách budeš para (pro, na, do) potřebovat pořád. Řekneš s ním, kam je jízdenka a kam jede vlak, na kdy něco chceš, pro kolik lidí a na jak dlouho je pokoj.

• U jízdenky a vlaku můžeš místo para říct i a: un billete a Sevilla (jízdenka do Sevilly), el tren a Madrid (vlak do Madridu). Obojí je správně.
• Se slovesem ir (jet, jít) dáš a, jak znáš z Města: Voy a Sevilla. – Jedu do Sevilly.
• Por je jiné slovo. Z Města ho znáš jako „kudy“: por esta calle (touhle ulicí). U ceny znamená „za“: ochenta euros por noche – osmdesát eur za noc.
• Para + infinitiv znáš z Plánů: Voy a la estación para comprar los billetes. – Jdu na nádraží koupit jízdenky.

Česky řekneš, že vlak „jede v deset“. Španělsky říkáš, že v deset odjíždí: salir (odjet, odejít, vyjít). Kdy přijede, řekneš s llegar (přijet, dorazit), které znáš z Hodin.

• ¿A qué hora sale el tren para Madrid? – Sale a las diez y cuarto. – V kolik jede vlak do Madridu? – Ve čtvrt na jedenáct.
• ¿A qué hora llega a Madrid? – Llega a las doce. – V kolik přijede do Madridu? – Ve dvanáct.

Odkud se jede, říká de, kam se jede, a. Z de + el je del, z a + el je al, jak znáš z Města: El autobús sale del aeropuerto y llega al centro. – Autobus jede z letiště do centra.

Salir má koncovky jako vivir, jen tvar pro já má -g- jako tengo nebo hago: salgo. Neříkáš ho jen o vlaku, ale i o lidech. Z Plánů ho znáš jako „jít ven“, s de je to odejít odněkud: Salgo de casa a las siete. – Z domu odcházím v sedm.

Jeden autobus sale, víc autobusů salen: Los autobuses para Granada salen de la estación de autobuses. – Autobusy do Granady jezdí z autobusového nádraží.

Nástupiště a jak dlouho to trvá

• ¿De qué andén sale? – Del andén tres. – Z kterého nástupiště jede? – Ze třetího. Na nádražní tabuli ve Španělsku uvidíš i vía (kolej): vía 5 (kolej 5). Proto se taky ptají ¿De qué vía sale? (Z které koleje jede?)
• ¿Cuánto dura el viaje? – Dura dos horas y media. – Jak dlouho trvá cesta? – Dvě a půl hodiny. Durar znáš z Hodin.
• el próximo tren – další vlak, el primer tren – první vlak, el último tren – poslední vlak.

Letiště (el aeropuerto) a letadlo (el avión) znáš z Města, kufr (la maleta) a pas (el pasaporte) z Plánů. Na letišti se ti hodí ještě tohle:

U letadla je to stejné jako u vlaku. Salir je odletět, llegar přiletět: El vuelo sale a las seis y llega a Praga a las nueve. – Let odlétá v šest a do Prahy přilétá v devět.

• El equipaje jsou všechna zavazadla dohromady, a přesto je v jednotném čísle, podobně jako české „oblečení“: ¿Llevas mucho equipaje? – No, solo una mochila. – Máš hodně zavazadel? – Ne, jen batoh.
• Co máš s sebou, řekneš s llevar, které znáš z Nákupů: Llevo una maleta y una mochila. – Mám s sebou kufr a batoh.
• Kde co je, říká estar: ¿Dónde está mi pasaporte? – Está en la mochila. – Kde mám pas? – V batohu.
• Do Španělska ti stačí česká občanka, pas nepotřebuješ. Španělskému občanskému průkazu se říká el DNI (čti „de-ene-i“).

Na recepci (la recepción) se většinou vyká (usted).

• La reserva je rezervace, reservar rezervovat: Quería reservar una habitación. – Chtěl bych si zarezervovat pokoj.
• Pokoj pro jednoho je una habitación individual, pro dva una habitación doble. Habitación je ženského rodu, i když česky je to „ten pokoj“: una habitación.
• Su je při vykání „váš“.

Recepční ti řekne, který pokoj máš (ser) a kde je (estar). Patro řekneš řadovou číslovkou (první, druhé…) jako v Bydlení:

• Su habitación es la ciento doce. Está en la primera planta. – Váš pokoj je stodvanáctka. Je v prvním patře.
• Aquí tiene la llave. – Tady máte klíč.

Snídaně a wifi

• ¿A qué hora es el desayuno? – De siete a diez. – V kolik je snídaně? – Od sedmi do deseti. Kdy co je, říká ser (es).
• ¿Hay wifi? ¿Cuál es la contraseña? – Je tu wifi? Jaké je heslo?

O něco požádáš jako v Plánech: poder + infinitiv. Recepční vykáš, proto ¿Puede…? Když se ptáš, jestli něco smíš ty, řekneš ¿Puedo…?

Dejar (nechat) je pravidelné jako trabajar: Dejo la mochila en la habitación. – Batoh si nechám v pokoji.

Něco chybí, něco nefunguje

Že něco chybí, řekneš s no hay, že něco nefunguje, s no funciona (funcionar – fungovat). U víc věcí no funcionan:

• No hay toallas. – Nejsou tu ručníky.
• No hay agua caliente. – Neteče teplá voda.
• La ducha no funciona. – Nefunguje sprcha.
• El aire acondicionado no funciona. – Nefunguje klimatizace.
• Las luces no funcionan. – Nesvítí světla.

O cestě, která tě čeká, mluvíš s ir a + infinitiv z Plánů:

• ¿Adónde vas a viajar en verano? – Voy a ir a Asturias. – Kam pojedeš v létě? – Do Asturie.
• Ptáš se dvou kamarádů (vosotros): ¿Cómo vais a ir? – En tren. – Jak pojedete? – Vlakem.
• ¿Cuántos días vas a estar en Madrid? – Una semana. – Kolik dní budeš v Madridu? – Týden.
• Vamos a dormir en un hotel del centro. – Budeme spát v hotelu v centru.

• Ir de vacaciones je ustálené spojení: En agosto vamos de vacaciones a Málaga. – V srpnu jedeme na dovolenou do Málagy.
• Hacer la maleta je doslova „udělat kufr“: Esta noche tengo que hacer la maleta. – Dnes večer si musím sbalit kufr.
• Co je před cestou potřeba, řekneš s hay que nebo tener que: Hay que estar en el aeropuerto a las seis. – Na letišti je potřeba být v šest.

Znát a vědět dělí španělština skoro jako čeština: conocer je znát člověka nebo místo, saber vědět a navíc i umět. U obou je jiný jen tvar pro já, conozco a sé. Ostatní tvary mají koncovky jako comer.

Conocer říká, že znáš člověka nebo místo:

• ¿Conoces Toledo? – No, pero voy a ir el domingo. – Znáš Toledo? – Ne, ale v neděli tam pojedu.
• Conozco a Pablo. – Znám Pabla. Před člověkem stojí a, stejně jako v te presento a… (představuju ti…) z Rodiny. Před místem ho nedáváš: Conozco Madrid. (Znám Madrid.)

Saber říká, že něco víš nebo umíš. Za ním může stát otázka (kde, v kolik…) nebo sloveso v infinitivu, za conocer ne:

• ¿Sabes a qué hora sale el tren? – No sé. – Víš, v kolik jede vlak? – Nevím.
• No conozco el hotel, pero sé dónde está. – Ten hotel neznám, ale vím, kde je.
• ¿Sabes bailar? – No, no sé bailar. – Umíš tancovat? – Ne, neumím.
• No sé su número. – Neznám jeho číslo. Česky číslo nebo adresu „znáš“, španělsky ale řekneš „vím“, proto saber.