Bydlení: co tam je a kde to je

Byt je ve Španělsku el piso, dům la casa. Casa ale znamená i domov, takže i o bytě Španěl řekne mi casa (můj domov). El apartamento je taky byt, obvykle menší, třeba na dovolenou u moře.

Pokoj, nebo ložnice?

La habitación je jakýkoli pokoj, i v hotelu. Když ale Španělé počítají pokoje v bytě, myslí ložnice. Un piso de tres habitaciones (byt se třemi pokoji) má tři ložnice a k tomu obývák a kuchyň, česky zhruba 4+1.

Nábytek a věci v bytě

• Sofá končí na -á, a přesto je mužského rodu: un sofá nuevo (nová pohovka).
• Česky jsou dveře v množném čísle, la puerta ale v jednotném: La puerta es blanca. – Dveře jsou bílé.

Hay znáš z Čísel: ¿Cuántas personas hay? – Kolik je tu lidí? Teď s ním popíšeš byt. Česky to bývá „je“, „jsou“ nebo „je tam“: En el pasillo hay un armario. – Na chodbě je skříň.

Hay se nemění: hay una silla, hay seis sillas (je tam jedna židle, šest židlí).

Za hay může stát:

Otázka a zápor

• ¿Qué hay en la nevera? – Co je v lednici?
• ¿Cuántos baños hay? – Kolik je tam koupelen?
• En casa no hay pan. – Doma nemáme chleba.

U věci, která v bytě bývá jen jedna, člen často vynecháš, hlavně v otázce a v záporu: ¿Hay ascensor? – Je tam výtah? No hay garaje. – Garáž tam není. S un, una je to taky správně.

Když věc v odpovědi znovu nejmenuješ, z un se stane uno a una zůstane (znáš z Čísel): ¿Hay un escritorio? — Sí, hay uno. – Je tam psací stůl? – Jo, je. Zápor zní No, no hay. – Ne, není.

Kde je věc nebo člověk, o kterém už oba víte, řekneš slovesem estar. Ptáš se ¿Dónde está…? (Kde je…?) a ¿Dónde están…? (Kde jsou…?): ¿Dónde está la lavadora? — Está en la cocina. – Kde je pračka? – V kuchyni.

Estar znáš z tématu Ser, nebo estar? Tam s ním říkáš, jak ti je, teď i to, kde jsi. Tvary jsou stejné:

Tvar slovesa se řídí tím, kdo nebo co na tom místě je: jedna věc está, víc věcí están. Platí to, i když ta věc stojí až za slovesem: ¿Dónde están tus gafas? – Kde máš brýle? (doslova „Kde jsou tvoje brýle?“)

S estar řekneš i to, kde leží město: Madrid está en el centro de España. – Madrid je uprostřed Španělska. „U někoho doma“ je en casa de: Estoy en casa de Pablo. – Jsem u Pabla doma.

Česky řekneš v obou případech „je“: „V obýváku je lampa.“ i „Lampa je v obýváku.“ Španělsky vybíráš podle toho, jestli o věci mluvíš poprvé, nebo už o ní oba víte.

Pomůže test: hodí se česky před věc „nějaký“ nebo „jeden“? Pak hay. Hodí se „ten“ nebo „můj“? Pak está.

Nejdřív hay, pak está

Novou věc představíš s hay. V další větě už o ní oba víte, proto está, i když ji znovu nejmenuješ:

En mi calle hay un bar. Está enfrente de mi casa. – U mě v ulici je bar. Je naproti mému domu.

Ptáš se: nějaký, nebo ten?

• ¿Hay un ascensor aquí? – Je tu nějaký výtah? Nevíš, jestli tu vůbec je.
• Perdón, ¿dónde está el ascensor? – Promiňte, kde je výtah? Víš, že tu je, a ptáš se kde.

Kde věc je, řekneš s estar a předložkou (malým slovem jako na, pod, vedle). Česky se po ní mění konec slova (pod stolem), španělsky ne: debajo de la mesa.

Většina končí na de. Bez de jsou jen en, entre a junto a. De + el dává del.

En, nebo encima de?

En znáš z Přítomného času. Je to české „v“ i „na“ a říkáš ho nejčastěji: Las llaves están en la mesa. – Klíče jsou na stole. Encima de použiješ, když chceš zdůraznit „nahoře na“: El gato duerme encima del armario. – Kočka spí nahoře na skříni.

Krátká odpověď

Když věc za předložkou nejmenuješ, de vynecháš: ¿El baño? Está al fondo, a la derecha. – Koupelna? Vzadu vpravo.

Bez předložky řekneš aquí (tady), ahí (tam, blízko tebe), allí (tamhle), arriba (nahoře) a abajo (dole): ¿Dónde está mi móvil? — Ahí, al lado de la lámpara. – Kde mám mobil? – Tam, vedle lampy.

Del (de + el) znáš z Rodu a členů: la llave del coche (klíč od auta). Stejně se a + el spojí do al, jak znáš z Kmenových změn: juego al fútbol (hraju fotbal). De el ani a el se nepíše.

• Spojuje se jen s el. La, los, las zůstávají: al lado de las sillas (vedle židlí).
• Al lado a al fondo mají al už v sobě (a + el + lado). Proto řekneš al lado de la cama, i když je postel ženského rodu.
• Před jménem města nebo člověka a před mi, tu, su se nic nespojuje: cerca de Madrid (blízko Madridu), al lado de mi casa (vedle mého domu).

Patro řekneš řadovou číslovkou (první, druhý, třetí). Stojí před slovem jako v češtině a mění koncovku podle něj. Patro je el piso i la planta: el segundo piso, la segunda planta (druhé patro).

• Primero a tercero ztratí -o jen před slovem mužského rodu v jednotném čísle: el primer piso, el tercer piso. V ženském rodě zůstávají celé: la primera planta, la tercera planta.
• Když za nimi žádné slovo není, jsou taky celé: ¿Ana vive en el segundo piso? — No, en el primero. – Bydlí Ana ve druhém patře? – Ne, v prvním.

Piso, nebo planta?

Piso je byt i patro: Marta vive en el quinto piso. – Marta bydlí v pátém patře. Planta je patro, nikdy byt (a taky rostlina). Říká se tak hlavně v obchodech a kancelářích: La oficina está en la segunda planta. – Kancelář je ve druhém patře.

Patra se většinou počítají jako u nás: dole u ulice je přízemí, la planta baja, nad ním el primer piso.

Cuarto, nebo cuatro?

Cuatro je jen počet: cuatro sillas – čtyři židle. Cuarto je čtvrtý: el cuarto piso – čtvrté patro. A cuarto je ve Španělsku i pokoj: mi cuarto – můj pokoj.

Když někomu popisuješ, kde bydlíš, vystačíš se čtyřmi slovesy:

Kolik čeho je, řekneš s tener i s hay: La casa tiene tres baños. = En la casa hay tres baños. – Dům má tři koupelny.

Ptáš se třeba ¿Cómo es tu piso? (Jaký je tvůj byt?) a ¿Cuántas habitaciones tiene? (Kolik má pokojů?) Cuántas je tu proto, že habitación je ženského rodu, jak znáš z Čísel.

Jaký je byt

Přídavné jméno stojí za podstatným jménem a mění koncovku podle něj, jak znáš z Popisu člověka: un piso pequeño, una cocina nueva (malý byt, nová kuchyň).

S kým bydlíš

• Comparto piso con dos amigos. – Bydlím v bytě se dvěma kamarády (doslova „sdílím byt“).
• Mi compañera de piso se llama Lucía. – Moje spolubydlící se jmenuje Lucía.

Ve Španělsku je sdílený byt úplně běžný, i pro lidi, kteří už pracují.