Práce a studium: přítomný čas

Ve slovníku najdeš sloveso v základním tvaru (infinitivu), česky třeba „mluvit“. Španělský infinitiv končí na -ar, -er nebo -ir. Když chceš říct „mluvím“ nebo „mluvíš“, tenhle konec ubereš a přidáš koncovku podle toho, kdo to dělá: hablar → hablo, hablas. Funguje to jako v češtině: mluv-ím, mluv-íš. Slovesům, která se mění přesně podle tabulek níž, se říká pravidelná.

Slovesa na -ar: hablar (mluvit)

Tvary hablo, hablas, habla už znáš z tématu Odkud jsem. Tady jsou všechny:

Nosotras, vosotras a ellas říkáš, jen když jsou ve skupině samé ženy.

Slovesa na -er a -ir: comer (jíst), vivir (bydlet)

Mají skoro stejné koncovky jako slovesa na -ar, jen místo a je e: hablas → comes. Slovesa na -ir se od -er liší jen ve tvaru pro my a pro vosotros: comemos, coméis, ale vivimos, vivís.

Další pravidelná slovesa

Skoro pravidelné je ver (vidět, dívat se): ves, ve, vemos, ven mají koncovky jako comer. Jen tvar pro yo má navíc e: veo (vidím), ne vo. Rýmuje se s leo (čtu). Tvar pro vosotros, veis (vidíte), nemá čárku, protože má jen jednu slabiku. Veo la televisión. – Dívám se na televizi.

Nepravidelná slovesa mají tvary jiné. Dvě už znáš: ser (soy, eres, es…) a estar (estoy, estás, está). Další přijdou později.

Comprendo i entiendo znamenají „rozumím“, v hovoru častěji uslyšíš entiendo. No entiendo znáš z Pozdravů jako hotovou frázi. Sloveso entender má trochu jiné tvary, probereš ho v tématu Časté kmenové změny.

Estudiar je studovat, sedět nad knihami. Aprender je naučit se něco nového. Větu „Učím se španělsky“ ale řekneš oběma slovesy: Estudio español. i Aprendo español.

• ¿Comes en casa? – Obědváš doma? (comer je jíst, ve Španělsku často i obědvat)
• Aprendemos español. – Učíme se španělsky.
• ¿Leéis en español? – Čtete španělsky? (ptáš se kamarádů)

Sloveso se řídí tím, kdo to dělá (ve škole se tomu říká podmět). Když místo yo, tú… stojí jméno nebo víc lidí, dosaď si za ně zájmeno: Ana = ona, Ana a Javier = oni. Podle něj vybereš koncovku.

Já, ty, nebo oni?

• Já a někdo další = nosotros (my): Ana y yo estudiamos en la universidad. – Ana a já studujeme na univerzitě. Sebe jmenuj až na konci, jako česky „Ana a já“.
• Ty a někdo další = vosotros (vy): ¿Tú y Javier vivís en Madrid? – Ty a Javier bydlíte v Madridu?
• On nebo ona a někdo další = ellos (oni), u samých žen ellas (ony).

Muž a žena dohromady jsou ellos, ne ellas: stačí jeden muž ve skupině. I povolání pak dáš do mužského tvaru: Ana y Javier son camareros. – Ana a Javier jsou číšníci.

Kdy zájmeno říct

Zájmeno (yo, tú, él…) většinou vynecháš, koncovka osobu řekne sama. Česky taky řekneš spíš „pracuju“ než „já pracuju“. Zájmeno řekneš, když:

• chceš zdůraznit, kdo to dělá, třeba když porovnáváš dva lidi: Yo estudio y él trabaja. – Já studuju a on pracuje.
• by nebylo jasné, o kom mluvíš. Trabaja může znamenat „pracuje“ (on, ona) i „pracujete“ (usted), takže přidáš él, ella nebo usted: ¿Estudia usted aquí? – Studujete tady?

Česky říkáš „vy“ víc lidem i jednomu člověku, kterému vykáš. Španělština má pro to tři slova a každé jde s jiným tvarem slovesa.

Všechny tři otázky znamenají „Mluvíte anglicky?“:

• ¿Habláis inglés? (kamarádům, kolegům)
• ¿Habla usted inglés? (jednomu člověku, vykáš)
• ¿Hablan ustedes inglés? (víc lidem, vykáš)

Usted a ustedes jsou vykání. Sloveso mají ve 3. osobě, jako když mluvíš o někom třetím. Proto se usted v otázce často řekne: samotné ¿Habla inglés? může znamenat i „Mluví (on, ona) anglicky?“ Když je z hovoru jasné, komu vykáš, klidně ho vynech.

Vosotros, nebo ustedes?

Kamarádům, kolegům a spolužákům řekneš vosotros, ustedes je formální. Podrobněji v tématu Odkud jsem.

Česky zápor přilepíš ke slovesu: pracuju → nepracuju. Španělsky dáš před sloveso samostatné slovo no.

No stojí těsně před slovesem. Kdo to dělá (jméno, zájmeno), dáš obvykle ještě před no: Pablo no estudia, trabaja. – Pablo nestuduje, pracuje. Mezi no a sloveso se vejde jen me, te, se, znáš je z me llamo: No me llamo Pablo. – Nejmenuju se Pablo.

Ne, nebydlím: dvakrát no

Španělské no je české „ne“ i předpona „ne-“ u slovesa. Odpověď „Ne, nebydlím“ má proto dvě no: první je „ne“, druhé patří ke slovesu.

• ¿Vives aquí? – No, no vivo aquí. – Bydlíš tady? – Ne, nebydlím.
• ¿Estudias? – No, trabajo. – Studuješ? – Ne, pracuju.

Ve druhé odpovědi stačí jedno no: „pracuju“ zápor není.

Otázka ano/ne

Otázka, na kterou odpovíš ano, nebo ne, má stejná slova jako obyčejná věta. Na začátek napíšeš ¿, na konec ? a hlas na konci zvedneš, stejně jako česky.

• Hablas inglés. – Mluvíš anglicky.
• ¿Hablas inglés? – Mluvíš anglicky?

Jméno může stát před slovesem i za ním: ¿Ana vive aquí? i ¿Vive Ana aquí? – Bydlí tady Ana?

Otázka s tázacím slovem

Tázací slovo (kde, co, odkud…) dáš na začátek a za něj sloveso. Kdo to dělá, řekneš až za slovesem: ¿Dónde estudia Pablo? – Kde studuje Pablo? Me, te, se stojí i tady těsně před slovesem: ¿Cómo te llamas? Za qué může stát ještě věc, na kterou se ptáš: ¿Qué idiomas hablas? – Jakými jazyky mluvíš? Tázací slova mají vždycky čárku.

• Obor, který studuješ na vysoké škole, píšou Španělé často s velkým písmenem: Medicina, česky medicína.
• Otázku ¿A qué te dedicas? si zapamatuj jako hotovou frázi (doslova „Čemu se věnuješ?“). Když vykáš, te se změní na se, jako te llamas → se llama: ¿A qué se dedica usted?
• Když se chceš zeptat i druhého: ¿Y tú? – A ty? ¿Y usted? – A vy? (jednomu, vykáš) ¿Y vosotros? – A vy? (víc lidem, tykáš)

Na ¿A qué te dedicas? nebo ¿En qué trabajas? (Čím se živíš? Co děláš za práci?) odpovíš dvěma způsoby:

• ser + povolání: Lucía es dentista. – Lucía je zubařka.
• trabajar de + povolání (pracovat jako): Pablo trabaja de camarero. – Pablo pracuje jako číšník.

V obou případech stojí povolání bez členu (bez un, una): Soy médico. – Jsem lékař. Ne Soy un médico: angličtina tu člen má („I am a doctor“), španělština ne.

• Ženský tvar: -o → -a (médico → médica), -or → -ora (director → directora, ředitel, ředitelka). Slova na -ista se nemění a slova na -e většinou taky ne, změní se jen člen: el estudiante, la estudiante. Výjimky: el jefe → la jefa (šéf, šéfová), el dependiente → la dependienta (prodavač, prodavačka).
• Množné číslo tvoříš jako u ostatních slov: po samohlásce -s, po souhlásce -es: los médicos, los profesores.

Když nepracuješ

Řekneš to hotovou frází s estoy, jako Estoy bien z Pozdravů:

• Estoy en paro. – Jsem bez práce.
• Estoy jubilado. / Estoy jubilada. – Jsem v důchodu. (muž / žena)

Kde něco děláš, řekneš s en. Španělské en je české „v“ i „na“: Trabajo en un banco. – Pracuju v bance. Estudio en la universidad. – Studuju na univerzitě.

• Před místem většinou stojí člen: un, una, když o místě mluvíš poprvé; el, la, když je jasné, které myslíš: Trabajo en el hospital de Toledo. – Pracuju v nemocnici v Toledu. Některá místa říkáš skoro vždycky s el, la: en la universidad, en el trabajo (v práci).
• Bez členu bývá en casa (doma), en clase (na hodině, ve třídě) a jména měst: en Madrid.
• Trabajo je i podstatné jméno „práce“: ¿Escribes en español en el trabajo? – Píšeš v práci španělsky?
• Odkud jsi, řekneš se ser de. Kde bydlíš, řekneš s vivir en: Lucía es de Sevilla y vive en Madrid. – Lucía je ze Sevilly a bydlí v Madridu.
• Pro koho pracuješ, řekneš s para (pro): Trabajo para una empresa checa. – Pracuju pro českou firmu.

Proč? Protože…

¿Por qué? (proč) jsou dvě slova s čárkou na qué, porque (protože) je jedno slovo bez čárky:

• ¿Por qué estudias español? – Porque trabajo en España. – Proč se učíš španělsky? – Protože pracuju ve Španělsku.

Jak často

Siempre (vždycky), normalmente (obvykle), a veces (někdy) a nunca (nikdy) stojí obvykle před slovesem:

• Ana siempre come en casa. – Ana vždycky jí doma.
• A veces escucho música en el trabajo. – Někdy v práci poslouchám hudbu.
• Nunca leo en español. – Nikdy nečtu španělsky. Nunca před slovesem stačí samo. Za slovesem potřebuje no: No leo nunca en español.

Hodně: mucho

Mucho je „hodně“. Za slovesem se nemění: Estudio mucho. – Hodně se učím. Před slovem se řídí jeho rodem a číslem: mucho trabajo (hodně práce), mucha música (hodně hudby), muchos amigos (hodně kamarádů).