Pozdravy a představení

Hola (ahoj) není jen kamarádské ahoj. Ve Španělsku ho řekneš skoro každému, i prodavačce nebo sousedce, a nikoho tím neurazíš. Často ho spojíš s pozdravem podle denní doby: Hola, buenos días. – Dobrý den.

Pozdrav podle denní doby

• Ve Španělsku se obědvá kolem druhé a večeří kolem deváté. V sedm večer, kdy bys česky řekl „dobrý večer“, se tam proto pořád říká buenas tardes.
• Buenas noches řekneš při příchodu, při odchodu i před spaním.
• Proč jednou buenos a jednou buenas? Bueno (dobrý) se mění podle rodu slova, ke kterému patří. Día (den) je mužského rodu jako „ten den“, noche (noc) ženského jako „ta noc“. Ženského je i tarde (odpoledne), přestože česky je „to odpoledne“. A proč -s na konci? Španělé zdraví v množném čísle, doslova „dobré dny“.
• Hovorově stačí ¡Buenas! v kteroukoli denní dobu, třeba když vejdeš do baru nebo do obchodu. Česky bys řekl „Dobrý!“
• Písmeno h se ve španělštině nečte: hola zní „ola“, hasta „asta“.

Rozloučení

• Adiós není „sbohem“. Je to obyčejné každodenní ahoj nebo na shledanou.
• Často řekneš dvě rozloučení za sebou: Adiós, hasta luego. – Tak ahoj, zatím. Buenas noches, hasta mañana. – Dobrou noc, uvidíme se zítra.

Po pozdravu se hned zeptáš, jak se druhý má.

¿Qué tal? × ¿Cómo estás?

• ¿Qué tal? se hodí pro každého. Často je to jen pozdrav: Hola, ¿qué tal? – Ahoj, jak je? Stačí Bien, ¿y tú?, nebo pozdrav vrátíš.
• Zeptáš se jím i na věc: ¿Qué tal el día? – Jaký máš den?
• ¿Cómo estás? se ptá přímo, jak se máš, i když taky bývá jen pozdrav. Jen při tykání, při vykání ¿Cómo está usted?

Jak odpovíš

• Regular tady neznamená „pravidelný“, ale „nic moc“.
• Odpovídá se krátce a je slušné přidat gracias (děkuju).
• Pak se zeptáš zpátky: komu tykáš, tomu řekneš ¿y tú? (a ty?), komu vykáš, tomu ¿y usted? (a vy?).
• Celou větou řekneš Estoy bien. – Mám se dobře (doslova „jsem dobře“). Španělština má dvě slovesa „být“: ser a estar. Estoy (jsem), estás (jsi) a está (je, jste) patří k estar. Rozdíl probereš v tématu „Ser, nebo estar?“.

Příklad s vykáním:

• Buenas tardes, señora Ruiz. ¿Cómo está usted? – Bien, gracias. – Dobrý den, paní Ruiz. Jak se máte? – Dobře, děkuju.

Na jméno se zeptáš ¿Cómo te llamas? – Jak se jmenuješ? Odpovíš Me llamo Eva. – Jmenuju se Eva. Doslova „říkám si Eva“: llamar znamená volat, říkat. Ll zní skoro jako české j: me llamo čteš „me jamo“.

Llamarse: me, te, se

Llamarse (jmenovat se) je zvratné sloveso, tedy sloveso se „se“, jako české „jmenovat se“. V základním tvaru je „se“ přilepené na konci: llamarse. Česky je „se“ pořád stejné: jmenuju se, jmenuješ se. Španělsky se mění malé slovo před slovesem: me pro já, te pro ty, se pro on, ona a pro vykání. A mění se i koncovka slovesa.

• Slova yo (já), tú (ty) a další většinou vynecháš, stejně jako česky řekneš jen „jmenuju se“, bez „já“. Kdo to je, pozná druhý z me, te, se a z koncovky: Me llamo Eva.
• Když mluvíš o někom třetím: ¿Y ella? ¿Cómo se llama? – Se llama Lucía. – A ona? Jak se jmenuje? – Jmenuje se Lucía.

Ser: soy, eres, es

Místo me llamo můžeš říct i soy (jsem): Soy Eva. – Jsem Eva. Ser (být) je nepravidelné sloveso jako české „být“ (jsem, jsi, je), takže se tvary nauč nazpaměť:

• Usted es Javier, ¿verdad? – Sí, soy yo. – Vy jste Javier, že? – Ano, to jsem já.
• ¿Eres Lucía? – No, soy Marta. – Jsi Lucía? – Ne, jsem Marta. Otázka je stejná věta jako Eres Lucía, jen v ¿ ?.

Tú (ty) říkáš kamarádům a rodině, ale taky spolužákům, kolegům, mladým lidem a často i číšníkovi v baru. Usted (vy) říkáš hlavně starším lidem a v úředních situacích, třeba na úřadě nebo na recepci hotelu. Když nevíš, začni vykat. Když ti druhý tyká, většinou mu můžeš tykat i ty.

Usted: tvar pro on, ona

Česky vykáš tvarem pro víc lidí: „jmenujete se“, „máte se“. Španělsky ne: s usted má sloveso stejný tvar jako s él (on) a ella (ona). Usted totiž vzniklo ze starého „vaše milost“ (vuestra merced), takže se doslova ptáš „jak se jmenuje vaše milost?“. V gramatice se tomu tvaru říká 3. osoba.

• Slova jako tú většinou vynecháš, usted se ale často řekne. Samo ¿Cómo se llama? totiž může znamenat „Jak se jmenuje?“ i „Jak se jmenujete?“ a usted dá najevo, že vykáš. Když je to z hovoru jasné, klidně ho vynech.
• S jedním člověkem tykání a vykání nemíchej.
• Když vykáš, oslovíš člověka señor (pane) nebo señora (paní) s příjmením: Buenos días, señor López. – Dobrý den, pane Lópezi.

Když se s někým seznamuješ, řekneš své jméno a že tě těší:

• Hola, soy Jan. ¿Y tú? – Ahoj, já jsem Jan. A ty?
• Me llamo Ana. Encantada. – Jmenuju se Ana. Těší mě.
• Encantado. – Těší mě.

Encantado, nebo encantada?

Doslova to znamená „potěšený“, „potěšená“. Tvar se proto řídí tím, kdo mluví, ne tím, s kým mluví, stejně jako české „rád tě poznávám“ a „ráda tě poznávám“.

• Mucho gusto (doslova „velké potěšení“) se nemění, hodí se pro muže i pro ženu. Ve Španělsku se ale častěji říká encantado, encantada.
• Na encantado nebo mucho gusto odpovíš igualmente (nápodobně, mě taky) nebo taky encantado či encantada, podle toho, kdo jsi.
• Na jméno se zeptáš zpátky krátce: ¿Y tú? – A ty? Tú (ty) má čárku. Bez čárky je tu jiné slovo, „tvůj“.

Ve Španělsku

Při seznámení si Španělé často dají dvě pusy (dos besos), na každou tvář jednu: ženy mezi sebou i muž se ženou. Muži si spíš podají ruku. Při pracovním nebo úředním setkání si obvykle podají ruku všichni.

Španělská otázka má otazník na obou stranách: obrácený ¿ na začátku a obyčejný ? na konci. Hned od prvního slova tak víš, že čteš otázku. Stejně funguje vykřičník: ¡Hola!

Tázací slova mají čárku

Slova, kterými se ptáš, píšeš v otázce s čárkou. V tomhle tématu potkáš dvě:

• Čárka odliší tázací slovo od jiného, které se píše stejně: cómo je „jak“, como bez čárky „jako“.
• Na rozdíl od češtiny čárka samohlásku neprodlužuje. Cómo čteš krátce, s důrazem na první slabice.

Otázka bez tázacího slova

Na otázku, na kterou se odpovídá ano, nebo ne, tázací slovo nepotřebuješ. Stejně jako česky vezmeš obyčejnou větu, dáš ji do ¿ ? a na konci zvedneš hlas:

Odpovíš sí (ano) nebo no (ne). Sí má čárku, bez ní je si jiné slovo, „jestli“. Ve Španělsku uslyšíš na každém kroku vale (dobře, jo, platí) a claro (jasně).

Zdvořilá slovíčka, která řekneš každý den:

• C v gracias nečti jako české c. Ve Španělsku zní jako anglické th ve slově „think“.

České „prosím“

České „prosím“ má víc významů. Španělsky má každý z nich vlastní slovo:

Perdón, nebo lo siento?

I české „promiň“ znamená víc věcí:

• Perdón řekneš, když do někoho lehce vrazíš, když někoho oslovuješ nebo když něco nezaslechneš: Perdón, ¿puede repetir? – Promiňte, můžete to zopakovat?
• Lo siento znamená „je mi líto“. Hodí se, když se stalo něco horšího, když musíš něco odmítnout nebo když druhého lituješ: Lo siento, no sé. – Je mi líto, nevím.
• Na omluvu odpovíš No pasa nada. – To nic, nevadí.

Ze začátku nebudeš rozumět všemu. S těmihle větami se domluvíš i tak. Hodí se i v hlasové lekci: učiteli v aplikaci klidně tykej, takže použiješ tvary pro tú.

• No entiendo řekneš, když nerozumíš tomu, co slyšíš. No sé je „nevím“: otázce rozumíš, jen neznáš odpověď.
• Puedes patří tomu, komu tykáš, puede tomu, komu vykáš. Je to stejné jako u estás a está.
• Na španělské slovo, které neznáš, se zeptáš třeba ¿Qué significa «despacio»? – Co znamená „despacio“? Odpověď: Significa «pomalu». – Znamená „pomalu“.
• Když slovo znáš česky a nevíš, jak se řekne španělsky: ¿Cómo se dice «děkuju» en español? – Se dice «gracias». – Jak se španělsky řekne „děkuju“? – Řekne se „gracias“.
• Když jsi jen nezaslechl, stačí ¿Cómo? nebo ¿Perdón? (Prosím? Cože?). Samotné ¿Qué? je jako české „Co?“: kamarádovi ano, cizímu člověku ne.