Plány, potřeby a žádosti

Česky řekneš „chci jíst“ nebo „musím pracovat“: první sloveso se mění podle osoby (chci, chceš), druhé zůstává v základním tvaru (jíst). Španělsky je to stejné. Základní tvar, jak ho najdeš ve slovníku, je infinitiv: trabajar, comer, vivir.

Podle prvního slovesa poznáš, jestli mezi ně patří a, que, nebo nic:

Podle osoby se mění (časuje) jen první sloveso. Infinitiv zůstává, ať mluvíš o komkoli: vamos a comer (budeme jíst), tienes que comer (musíš jíst).

Zápor no dáš před první sloveso: No tengo que trabajar. – Nemusím pracovat.

Infinitiv dáš rovnou i za me gusta: Me gusta cocinar. – Rád vařím.

Ir a + infinitiv říká, co budeš dělat nebo co se chystáš udělat. Česky na to máš „budu“ (budu pracovat), nebo jedno slovo: koupím, uklidím, zavolám. Španělsky je to v obou případech ir a: Voy a comprar pan. – Koupím chleba.

Ir (jít, jet) znáš z tématu Město. Podle osoby měníš jen ir, zbytek zůstává:

Vais se píše bez čárky. Má jen jednu slabiku, stejně jako sois.

• ¿Qué vas a hacer esta noche? – Co budeš dělat dnes večer? (hacer – dělat)
• Voy a cocinar. – Budu vařit.
• No vamos a salir. – Nikam nepůjdeme. (salir – jít ven)
• Mañana va a llover. – Zítra bude pršet. Takhle mluvíš i o tom, co se asi stane.

Vamos a + infinitiv znamená i „pojďme“: ¡Vamos a comer! – Pojďme jíst!

Místo, nebo sloveso?

Za ir a může stát místo, nebo sloveso. S místem je ir obyčejné „jít, jet“. Se slovesem říkáš, co budeš dělat.

Obojí jde i dohromady: Voy a ir a Toledo. – Pojedu do Toleda. První a patří k plánu, druhé říká, kam.

K plánu většinou řekneš, kdy to bude. Que viene (doslova „který přijde“) už znáš z tématu Datum.

• Mañana je „zítra“ i „ráno“. Proto je „zítra ráno“ mañana por la mañana.
• La tarde je ve Španělsku delší než u nás, jak víš z Denního režimu. Esta tarde je proto dnes odpoledne i k večeru.
• U dnů v týdnu en nedáváš: „v sobotu“ je el sábado. U měsíců a ročních období ho dáváš: en mayo, en verano.
• Když hraješ nějaký sport, dáš za jugar (hrát) ještě a se členem: El domingo voy a jugar al pádel. – V neděli budu hrát padel. (a + el = al)

Plán v přítomném čase

Když je něco pevně domluvené, řekneš to klidně v přítomném čase, jako česky: Mañana trabajo. – Zítra pracuju. El viernes voy al cine. – V pátek jdu do kina. Ve Španělsku to uslyšíš často. S ir a ale nic nezkazíš.

„Muset“ je tener que + infinitiv. Říkáš tím, co musí udělat někdo konkrétní: já, ty, Pablo. Tener znáš z Čísel (tengo treinta años) a z tématu Jak mi je (tengo hambre). Podle osoby měníš jen tener, zbytek zůstává:

• ¿Tienes que trabajar el sábado? – Musíš v sobotu pracovat?
• Mis hijos tienen que estudiar. – Moje děti se musí učit.

Hay que: je třeba

Hay que + infinitiv znamená „je třeba“ nebo „musí se“. Neříká, kdo to musí udělat, platí to pro všechny. Proto má hay pořád stejný tvar.

• Hay que llegar a las ocho. – Je potřeba přijít v osm.
• Para viajar a México hay que tener pasaporte. – Abys mohl cestovat do Mexika, musíš mít pas. (para + infinitiv: abys, aby; víc v části Proč?)

Hay bez que (je tu, jsou tu) znáš z Čísel a z Bydlení: Hay un banco cerca. – Blízko je banka.

Nemusíš, nebo nesmíš?

No tengo que je „nemusím“: Mañana no tengo que madrugar. – Zítra nemusím brzo vstávat. „Nesmíš“ řekneš nejjednodušeji s no puedes: Aquí no puedes entrar. – Sem nesmíš.

Za querer (chtít), poder (moct) a necesitar (potřebovat) jde infinitiv rovnou, bez a i bez que: Quiero viajar. – Chci cestovat. Necesitamos dormir. – Potřebujeme se vyspat.

• Querer a poder znáš z Kmenových změn: e se v nich mění na ie (quiero), o na ue (puedo). V nosotros a vosotros se nemění: queremos, podéis. Necesitar je pravidelné jako trabajar.
• Když vykáš, použiješ tvar pro usted: ¿Quiere usted un café? – Dáte si kávu?
• Za querer a necesitar může stát i věc: Quiero un café. – Chci kávu. Necesito ayuda. – Potřebuju pomoc. Za poder stojí jen sloveso, nebo nic: No puedo. – Nemůžu.
• Preferir (mít radši) z Kmenových změn funguje stejně: Prefiero ir en metro. – Radši pojedu metrem.

O něco slušně poprosíš otázkou s poder a infinitivem, jako česky „Můžeš…?“. Kamarádovi řekneš ¿Puedes…? Komu vykáš, tomu řekneš ¿Puede…? (usted má tvar jako on, ona). Přidej por favor (prosím).

Cizího člověka oslovíš Perdone (promiňte), kamaráda Perdona (promiň): Perdone, ¿me puede ayudar? – Promiňte, můžete mi pomoct? Kamarádovi stačí i krátké ¿Me ayudas? – Pomůžeš mi?

Odpovíš třeba Claro. (jasně), Vale. (dobře, jo; hlavně ve Španělsku) nebo Lo siento, no puedo. (promiň, nemůžu).

Když se ptáš, jestli něco smíš, řekneš ¿Puedo…? (znáš z Kmenových změn): ¿Puedo abrir la ventana? – Můžu otevřít okno?

Kam patří me a te

Me je tu „mi“ nebo „mě“, te „ti“ nebo „tě“, jako v me gusta. U poder, querer, tener que a ir a dáš me před první sloveso, nebo ho přilepíš na konec infinitivu. Obojí znamená totéž:

• ¿Me puedes ayudar con la maleta? = ¿Puedes ayudarme con la maleta? – Můžeš mi pomoct s kufrem?
• ¿Te puedo ayudar? – Můžu ti pomoct?

Stejně je to u zvratných sloves z Denního režimu: Mañana me tengo que levantar a las seis. = Mañana tengo que levantarme a las seis. – Zítra musím vstávat v šest.

Nejjednodušší je dávat me před první sloveso. Mezi slovesa ho nedávej: ne ¿Puedes me ayudar?

U hay que to nejde, zájmeno zůstane na konci infinitivu: Hay que levantarse temprano. – Musí se vstávat brzy.

Když někoho zveš nebo něco navrhuješ, stačí přítomný čas:

• ¿Vamos…? je jako české „Půjdeme…?“ nebo „Pojďme“. Za ním stojí místo (¿Vamos al parque? – Půjdeme do parku?), nebo infinitiv (¿Vamos a cenar? – Půjdeme na večeři?).
• ¿Te apetece…? (máš chuť na…?) říkají hlavně ve Španělsku. Za ním stojí věc, nebo infinitiv: ¿Te apetece salir esta noche? – Máš chuť jít dnes večer ven? Když vykáš, řekneš ¿Le apetece…?, jako u le gusta.
• Quedar (sejít se, mít sraz) znáš z Hodin: ¿A qué hora quedamos? – V kolik se sejdeme? ¿Dónde quedamos? – Kde se sejdeme? Zvratné quedarse (me quedo, te quedas) znamená něco jiného, zůstat: Hoy me quedo en casa. – Dneska zůstanu doma.
• „Se mnou“ je conmigo, „s tebou“ contigo, ne con mí, con ti: ¿Vienes conmigo? – Půjdeš se mnou? Si quieres, voy contigo. – Jestli chceš, půjdu s tebou. Si quieres je hotová fráze.
• Si bez čárky je „jestli“, sí s čárkou „ano“.

Přijmout a odmítnout

Samotné no zní ve Španělsku příkře. Přidej důvod s es que (totiž) a navrhni jiný den. Es que (doslova „jde o to, že“) se nauč jako celek.

Tři slova s por, která se snadno spletou:

• ¿Por qué no vienes a la fiesta? – Porque estoy cansado. – Proč nepřijdeš na večírek? – Protože jsem unavený.
• Mañana trabajo, por eso no puedo salir esta noche. – Zítra pracuju, proto dnes večer nemůžu jít ven.

Na otázku odpovídáš porque, stejně jako česky „protože“. Liší se i výslovnost: por qué má důraz na konci (por QUÉ), porque na začátku (PORque).

Para + infinitiv: abych, abys

Na ¿Por qué? můžeš odpovědět i para + infinitiv. Česky řekneš „abych, abys, aby“:

• ¿Por qué aprendes español? – Para hablar con mis amigos de Sevilla. – Proč se učíš španělsky? – Abych mohl mluvit s kamarády ze Sevilly.
• Voy a la estación para comprar los billetes. – Jdu na nádraží, abych koupil jízdenky.

Infinitiv za para se nemění, ať mluvíš o komkoli.