Opakování: město a hodiny

Ve městě se pořád ptáš, kde co je, takže rozdíl mezi hay a está potřebuješ skoro v každé větě.

• Hay (je tu, jsou tu) říká, že někde nějaké místo je. Za ním bývá un, una, číslo, muchos, muchas nebo slovo bez členu. Hay se nemění, ať je místo jedno, nebo jich je víc: hay un bar (je tu bar), hay dos bares (jsou tu dva bary).
• Está a están říkají, kde je místo, které už znáš nebo které je ve městě jen jedno (nádraží). Před místem pak bývá el, la, mi, tu (můj, tvůj), nebo je to jméno (Correos). Pro jedno místo řekneš está, pro víc están.

Jakmile místo jednou zmíníš s hay, už ho znáš. V další větě proto řekneš está nebo están, i když ho už nejmenuješ: Cerca de la estación hay un hotel. Está enfrente del parque. – Blízko nádraží je hotel. Je naproti parku.

V odpovědi místo neopakuješ, stačí uno, una (jeden, jedna): ¿Hay un banco por aquí? – Sí, hay uno en la plaza. – Je tu někde banka? – Jo, jedna je na náměstí.

Před místem stojí člen (malé slovo el, la, los, las), i když česky nic takového neříkáš. Když se a nebo de potká s el, splynou v jedno slovo:

• a + el = al: Voy al banco. – Jdu do banky.
• de + el = del: Está enfrente del cine. – Je naproti kinu.
• S la, los, las se nic nespojuje: Voy a la farmacia. – Jdu do lékárny. Está cerca de la plaza. – Je blízko náměstí.

Kde to je

I tady platí del: al lado del banco (vedle banky). Jak daleko to je, řekneš s a: Está a cinco minutos andando. – Je to pět minut pěšky.

Linka má taky člen

Autobus nebo tramvaj s číslem má člen el: Voy en el 15. – Jedu patnáctkou. La parada del 27 está aquí. – Zastávka sedmadvacítky je tady.

Bez členu

• města a většina zemí: Voy a Sevilla. – Jedu do Sevilly.
• domů a doma: Voy a casa. Estoy en casa. – Jdu domů. Jsem doma.
• pošta, protože Correos je jméno firmy: Voy a Correos. – Jdu na poštu.
• druh dopravy po en: en metro, en autobús, en tren (metrem, autobusem, vlakem). Linka s číslem ale člen má: en el 15. Pěšky je a pie nebo andando.

A, nebo en?

A říká, kam jdeš. Na cíl se proto ptáš ¿Adónde? (kam): ¿Adónde vas? – Al mercado. – Kam jdeš? – Na tržnici. En říká, kde jsi, nebo čím jedeš: Voy al centro en metro. – Jedu do centra metrem. Estoy en el centro. – Jsem v centru.

Malé obchody se ve Španělsku často jmenují podle toho, co prodávají, a končí na -ería: z el pan (chleba) je la panadería (pekařství). Slova na -ería jsou všechna ženského rodu, takže voy a la panadería (jdu do pekařství).

• La librería je knihkupectví. Knihovna, kde si knihy půjčuješ, je la biblioteca.
• V trafice (el estanco) koupíš hlavně cigarety, ale ve Španělsku i poštovní známky (los sellos).
• Compro el pan en la panadería de la esquina. – Chleba kupuju v pekařství na rohu.

Česky popisuješ cestu budoucím časem (půjdeš, zahneš), španělsky stačí přítomný čas. Kamarádovi řekneš tvar pro tú, ne tvar ze slovníku (infinitiv):

Hodit se ti bude i todo recto (pořád rovně), a la derecha, a la izquierda (doprava, doleva), hasta (až k, až na) a la primera, la segunda (první, druhá ulice). Kam dojdeš, řekneš s a: Llegas al parque. – Dojdeš k parku.

• Sigues todo recto, cruzas la calle y giras a la izquierda. – Půjdeš pořád rovně, přejdeš ulici a zahneš doleva.
• Když vykáš (cizímu nebo staršímu člověku), řekneš tvar pro usted: Usted sigue todo recto y gira a la derecha. – Půjdete pořád rovně a zahnete doprava. Usted tu nevynechávej, bez něj by to Španěl mohl slyšet jako tykání.

Hay que: je třeba

Hay que + infinitiv říká, co je třeba udělat, ale neříká kdo. Hay se nemění a bez que to nejde: Hay que llegar a la estación a las ocho. – Na nádraží je třeba dorazit v osm. Když říkáš, kdo to musí udělat, použiješ tener que: Tengo que llegar a las ocho. – Musím tam dorazit v osm.

Zeptat se a poděkovat

• Cizího nebo staršího člověka oslovíš Perdone nebo Disculpe (promiňte), vrstevníka Perdona (promiň).
• Na cestu se zeptáš ¿Cómo voy al centro? nebo ¿Cómo llego al centro? – Jak se dostanu do centra?
• Estoy perdido. – Ztratil jsem se. Žena řekne Estoy perdida. (Ztratila jsem se.) Dvě kamarádky řeknou Estamos perdidas. (Ztratily jsme se.)
• Nakonec poděkuješ: Muchas gracias. – De nada. (Moc děkuju. – Není zač.) Když vykáš, přidáš Es usted muy amable. (Jste moc laskavý.) Když tykáš, Eres muy amable. (Jsi moc hodný.) Amable je stejné pro muže i ženu.

Ve městě se ti budou pořád hodit tři slovesa, která nejsou pravidelná (znáš je z Kmenových změn a z tématu Město). Cerrar (zavírat) mění e na ie (cierro), seguir (pokračovat) e na i (sigo) a ir (jít, jet) má úplně jiné tvary (voy, vas).

• V nosotros a vosotros se kmen (začátek slovesa) nemění, protože důraz je na koncovce: cerramos, seguís.
• V sigues drží u tvrdé g: bez něj by ge znělo jako české ch. Před o je g tvrdé samo, proto sigo bez u (znáš z Výslovnosti).
• Vais je bez čárky, protože má jen jednu slabiku.
• Stejně jako cerrar se mění empezar (začínat): La clase empieza a las seis. – Lekce začíná v šest. Abrir (otevírat) je pravidelné: abre, abrimos (otevírá, otevíráme).
• Seguir znamená i „pořád ještě být“: Ana sigue en el trabajo. – Ana je pořád ještě v práci.

Na ¿Qué hora es? (Kolik je hodin?) odpovíš Son las… Jen když v čase řekneš una (jedna), je to Es la una…, i s minutami. Do třiceti minut přidáváš minuty s y (a), po půl vezmeš další hodinu a chybějící minuty ubereš s menos (méně). Čtvrt je cuarto, půl media.

Část dne

Když řekneš i hodinu, přidáš de: de la mañana (ráno, dopoledne), de la tarde (odpoledne a podvečer, ve Španělsku delší než u nás), de la noche (večer a noc). Son las diez de la noche. – Je deset večer. Když hodinu neříkáš, je to por: Trabajo por la tarde. – Pracuju odpoledne.

• „V kolik“ je a las…, u jedné a la una: ¿A qué hora quedamos? – A las siete. – V kolik se sejdeme? – V sedm.
• Kdy co je (koncert, zápas, film, lekce), říkáš se ser: La reunión es a las diez. – Porada je v deset.
• Začíná je empieza, končí termina: La película empieza a las ocho y termina a las diez. – Film začíná v osm a končí v deset.

Otevřeno, zavřeno

Abierto a cerrado mění koncovku podle místa jako contento, contenta: el banco está abierto, ale la tienda está abierta (obchod má otevřeno). Víc míst: las tiendas están cerradas (obchody mají zavřeno).

Od kdy do kdy

• de… a…: Trabajo de nueve a tres. – Pracuju od devíti do tří.
• desde las… hasta las…: El mercado está abierto desde las ocho hasta las dos. – Tržnice má otevřeno od osmi do dvou.
• U de… a… člen můžeš vynechat, u desde… hasta… ne (znáš z Hodin): desde las ocho, ne desde ocho.

Jak dlouho: durar

Zeptáš se ¿Cuánto dura…? – Jak dlouho trvá…? Odpovíš s dura: La clase dura una hora y media. – Lekce trvá hodinu a půl. Půl hodiny je media hora.

Stovky (znáš z Velkých čísel) uslyšíš ve městě u cen nebo u počtu lidí na koncertě.

• Stovky od 200 se shodují s tím, co počítáš: doscientos euros (dvě stě eur, el euro je mužského rodu), ale doscientas personas (dvě stě lidí). La persona je ženského rodu, i když člověk je česky mužského.
• Quinientos (500), setecientos (700) a novecientos (900) nevzniknou jen přidáním -cientos k číslu: ne cincocientos, sietecientos, nuevecientos.
• Samotné sto je cien, i před slovem: cien personas (sto lidí). Od 101 do 199 řekneš ciento: ciento veinte euros (sto dvacet eur).
• Mil (tisíc) se nemění: dos mil personas (dva tisíce lidí).