Opakování: změny a jídlo

Nic nového se tu neučíš, jen opakuješ: slovesa z Kmenových změn, zvratná slovesa z Denního režimu, ceny z Nákupů a objednávku z Restaurace a z Plánů.

Kmen je část slovesa před koncovkou: u dormir (spát) je to dorm-. U sloves z Kmenových změn se v kmeni mění samohláska, ale jen tam, kde je na ní důraz: ve tvarech pro já, ty, on a oni (a když vykáš). Koncovky zůstávají pravidelné, stejné jako u hablar, comer a vivir.

Změnu na ue vidíš všude kromě dormimos a dormís: my a vy (když tykáš víc lidem) zůstávají beze změny.

Tři změny a jugar

Jestli a jak se sloveso mění, ze základního tvaru (infinitivu) nepoznáš: preferir mění e → ie, pedir e → i a vivir (bydlet) se nemění vůbec. Proto se uč sloveso i s tvarem pro já: pedir – pido. Pravidelná jsou třeba tomar (dát si), comer (jíst), beber (pít), cenar (večeřet) a trabajar (pracovat).

Tener (mít), venir (přijít) a decir (říct) se mění taky: tienes (máš), vienes (přijdeš), dices (říkáš). Tvar pro já ale mají vlastní: tengo (mám), vengo (přijdu), digo (říkám).

Nejčastější chyba z Kmenových změn: dát změnu i do tvaru pro my a vy. Nosotros a vosotros mají důraz na koncovce (queREmos, queRÉIS), takže kmen zůstane stejný jako v infinitivu.

Tvar pro vosotros má čárku stejně jako u pravidelných sloves: habláis (mluvíte), coméis (jíte), vivís (bydlíte).

Když ve větě stojí víc lidí naráz, nahraď si je slovem my, vy, nebo oni, jako v Přítomném čase: Ana y yo (Ana a já) jsou my → podemos, tú y Ana (ty a Ana) jste vy → podéis, Ana y Pablo jsou oni → pueden.

Pozor na české „vy“

Když tykáš víc lidem (vosotros), kmen se nemění. Když ale vykáš (usted, ustedes), sloveso má tvar jako pro on a oni, a ten se mění:

Když číšník víc hostům vyká, zeptá se ¿Qué quieren tomar? Když jim tyká, řekne ¿Qué queréis tomar? Česky je to v obou případech „Co si dáte?“.

V Denním režimu přibyla zvratná slovesa: česky jsou to třeba oblékat se nebo budit se. Španělsky mají -se na konci základního tvaru: vestirse. Před sloveso dáš zájmeno podle osoby: me, te, se, nos, os, se. Kmen se mění stejně jako u ostatních sloves. My a vy zase zůstávají beze změny.

Acostarse (jít spát) mění o → ue jako dormir: me acuesto (jdu spát), ale nos acostamos (jdeme spát).

• Los lunes me despierto a las seis. – V pondělí se budím v šest.
• Mis hijos se acuestan a las nueve. – Moje děti chodí spát v devět.
• Nos vestimos y luego desayunamos. – Oblékneme se a pak snídáme.

Ne každé české „se“ je španělsky zvratné: Vuelvo a casa a las seis. – Domů se vracím v šest. Volver žádné se nemá.

Costar (stát, o ceně) mění o → ue a skoro vždycky ho potřebuješ jen ve dvou tvarech: cuesta o jedné věci, cuestan o víc věcech. Řídí se tím, co stojí, ne tím, kdo se ptá. Česky řekneš „stojí“ v obou případech, španělsky musíš vybrat. Znáš to z Kmenových změn a z Nákupů.

Hranolky (las patatas fritas), boty (los zapatos) a kalhoty (los pantalones) jsou stejně jako v češtině množné číslo, a proto cuestan.

Ceny

Čísla si zopakuj z témat Čísla 0–100, Velká čísla a Nákupy. U cen si dej pozor na tři věci:

• veintiún euros (21 eur), ale veintiuna coronas (21 korun): před slovem mužského rodu se veintiuno zkrátí, před ženským je veintiuna.
• cien euros (100 eur), ale ciento veinte euros (120 eur).
• doscientos euros (200 eur), ale doscientas coronas (200 korun): stovky mění koncovku podle rodu.

Na celý účet se v baru zeptáš ¿Cuánto es? – Kolik to dělá? V odpovědi je son (od ser): Son quince euros. – Dělá to patnáct eur. Znáš to z Restaurace i z Nákupů.

Slovesa z Kmenových změn se ti nejvíc hodí v baru a v restauraci. Číšník ti v baru často tyká, v lepší restauraci spíš vyká. Znáš to z Restaurace.

• V baru se ve Španělsku nejčastěji objednává větou ¿Me pone…? (Dáte mi…?): ¿Me pone una caña? – Dáte mi malé pivo? Když tykáš, řekneš ¿Me pones…? Znáš to z Restaurace.
• Pedir znamená objednat si a taky si o něco říct: pedir la cuenta – říct si o účet. Když se na něco ptáš, je to pravidelné preguntar: ¿Puedo preguntar una cosa? – Můžu se na něco zeptat?
• Tomar (dát si) je pravidelné jako hablar: Tomo un café. – Dám si kávu. Obě otázky, ¿Qué tomas? i ¿Qué pides?, znamenají „Co si dáš?“.

Polední menu

Ve všední dny k obědu (zhruba od jedné do čtyř) nabízí hodně restaurací el menú del día (polední menu): tři chody za pevnou cenu.

Objednat můžeš krátce, i bez slovesa: Para mí, de primero, ensalada, y de segundo, pollo. – Pro mě jako první chod salát a jako hlavní kuře.

Ir a + infinitiv (základní tvar slovesa) říká, co uděláš nebo co se chystáš udělat. Znáš ho z Plánů. Podle osoby měníš jen ir, za ním stojí a a infinitiv:

Infinitiv zůstává pořád stejný, a tak se v něm nemění ani kmen. Změna patří jen do tvaru podle osoby: pido (objednám si), ale voy a pedir; duermo (spím), ale voy a dormir (budu spát).

• ¿Qué vas a tomar? – Co si dáš?
• Mis amigos van a pedir una paella. – Kamarádi si objednají paellu.
• El sábado vamos a jugar al pádel. – V sobotu budeme hrát padel.

Otázka číšníka ¿Qué van a tomar? (Co si dáte?), kterou znáš z Restaurace, je taky ir a: van je tvar pro ustedes, když vyká víc hostům.

Když jdou dvě slovesa za sebou, to druhé je v infinitivu. Podle osoby měníš jen to první a jen v něm se mění kmen. Co mezi nimi stojí (nic, a, nebo que), záleží na prvním slovesu. Znáš to z Kmenových změn a z Plánů:

• No dáš před první sloveso: Hoy no puedo volver tarde. – Dneska se nemůžu vrátit pozdě.
• S poder poprosíš: ¿Puede hablar más despacio, por favor? – Můžete mluvit pomaleji, prosím?
• S querer nabídneš: ¿Quieres tomar algo? – Dáš si něco?