Město, cesta a doprava

Česky rozlišuješ „jít“ a „jet“. Španělsky je obojí ir. Jestli jdeš, nebo jedeš, poznáš z dalších slov: Voy a pie. – Jdu pěšky. Voy en tren. – Jedu vlakem.

Ir je nepravidelné: z tvaru ve slovníku (infinitivu) jeho tvary neodvodíš, nauč se je zpaměti.

• Koncovky jsou skoro jako u hablar: hablas – vas, hablamos – vamos, hablan – van. Jinak vypadá tvar pro „já“: voy končí na -oy jako soy a estoy.
• Vais píšeš bez čárky, protože má jen jednu slabiku, stejně jako sois.
• Voy je i „chodím“ a „jezdím“, když to děláš pravidelně: Voy a la universidad en metro. – Na univerzitu jezdím metrem. Los sábados voy al mercado. – V sobotu chodím na trh.

Dvě otázky, které uslyšíš pořád:

• ¿Adónde vas? – Kam jdeš? Adónde je „kam“. V otázce má vždycky čárku a můžeš ho psát i zvlášť: ¿A dónde vas?
• ¿Cómo vas al trabajo? – Jak jezdíš do práce? Cómo se tu ptá, čím jezdíš (nebo jestli chodíš pěšky).

Místa se uč rovnou se členem (el, la). Podle členu pak poznáš, jestli říct al, nebo a la (víc v další části).

• El banco je banka i lavička: En el parque hay bancos. – V parku jsou lavičky.
• Poštu ve Španělsku provozuje firma Correos, proto se běžně říká Voy a Correos. – Jdu na poštu. Je to jméno firmy, proto bez členu a s velkým C. S malým c znáš correos z Přítomného času jako e-maily.
• La librería je knihkupectví. Knihovna, kde si knihy půjčuješ, je la biblioteca.

Zastávky a nádraží

Adresa

La dirección je adresa (a taky směr). ¿Cuál es la dirección del hotel? – Jaká je adresa hotelu? Svoji adresu řekneš třeba takhle: Vivo en la calle Toledo, número 25. – Bydlím v ulici Toledo číslo 25.

Kam jdeš nebo jedeš, řekneš s a. U míst jsou česká „do“, „na“ i „k“ vždycky a: Voy al cine. – Jdu do kina. Voy a la plaza. – Jdu na náměstí. Voy al médico. – Jdu k doktorovi.

Před místem stojí člen jako jinde. Když je to el, spojí se s a do jednoho slova al, jak znáš z Bydlení (junto al sofá).

Al vzniká jen z a + el. S la, los a las se nic nespojuje. Stejně se de + el spojí do del. Ve městě ho uslyšíš pořád, třeba po cerca de (blízko): cerca del mercado (blízko tržnice), ale cerca de la plaza (blízko náměstí).

Bez členu

Bez členu (a tedy bez al) říkáš:

• města a většina zemí: Voy a Sevilla. – Jedu do Sevilly. Vamos a España. – Jedeme do Španělska.
• domů: Voy a casa. – Jdu domů. (Doma je en casa.) K někomu domů: Voy a casa de Ana. – Jdu k Aně.
• pošta: Voy a Correos. – Jdu na poštu.

Kam, nebo kde?

A říká, kam jdeš. En říká, kde jsi: Voy al cine. – Jdu do kina. Estoy en el cine. – Jsem v kině.

Z … do … je de … a …: De Praga a Brno vamos en tren. – Z Prahy do Brna jedeme vlakem.

Čím jedeš, řekneš s en. Za en dáš dopravní prostředek bez členu. Česky říkáš jednou „metrem“, jindy „na kole“, španělsky pokaždé en.

• Pěšky je a pie, ne en pie. Ve Španělsku uslyšíš i andando: Voy andando. – Jdu pěšky.
• La bici je zkrácené la bicicleta (kolo). El tranvía končí na -a, a přesto je mužského rodu, jako el día.
• Autobus s číslem má člen: Voy en el 27. – Jedu sedmadvacítkou.

Na ¿Cómo vas…? odpovíš en a dopravním prostředkem: ¿Cómo va tu hija al colegio? – En autobús. – Jak jezdí tvoje dcera do školy? – Autobusem.

Rozdíl znáš z Bydlení. Ve městě ho potřebuješ pořád, protože se ptáš na místa.

• Hay (je tu, jsou tu) říká, že někde nějaké místo je. Stojí s un, una, s číslem, s muchos, muchas nebo bez členu. Pro jedno i víc míst je to hay.
• Está (pro víc míst están) říká, kde je určité místo: to, které znáš, nebo které je ve městě jen jedno, třeba katedrála. Stojí s el, la, mi, tu nebo se jménem. Je to sloveso estar, ne ser.

• Por aquí je „tady někde“, cerca je „blízko“.
• V odpovědi místo opakovat nemusíš. Místo un cajero stačí uno, místo una farmacia jen una: Sí, hay uno en la plaza. – Jo, jeden je na náměstí. Když žádné není, řekneš no hay: No, aquí no hay bares. – Ne, tady žádné bary nejsou.
• Když místo jednou uvedeš s hay, je už známé. V další větě proto řekneš está: Cerca de mi casa hay un parque. Está detrás del hospital. – Blízko mého domu je park. Je za nemocnicí.

Kde místo leží, říkáš s estar, ne se ser: El museo está en la plaza. – Muzeum je na náměstí. Slova jako vedle nebo za (předložky) znáš z Bydlení. Ve městě se ti hodí hlavně tyhle:

• En je „v“ i „na“, jak znáš z Bydlení. Proto „v ulici“ i „na náměstí“ je en: Vivo en la calle Mayor. – Bydlím v ulici Mayor.
• Cerca a lejos můžou stát i samy, bez de: ¿Está lejos? – No, está cerca. – Je to daleko? – Ne, je to blízko.
• Jak daleko to je, řekneš s a: Está a cinco minutos a pie. – Je to pět minut pěšky. Está a diez minutos en metro. – Je to deset minut metrem.
• A la derecha je „vpravo“ i „doprava“: Giras a la derecha. – Zahneš doprava. Vpravo od něčeho je a la derecha de, jak znáš z Bydlení.

Na ulici nejdřív řekneš „promiňte“ a teprve pak se zeptáš. Tahle slova ber jako hotové fráze:

Ve Španělsku si mladí tykají i s cizími lidmi. Staršímu člověku ale vykej.

Co se taky hodí:

• Estoy perdido. – Ztratil jsem se. Žena řekne Estoy perdida.
• No sé, no soy de aquí. – Nevím, nejsem odsud. Tohle uslyšíš, když se zeptáš turisty.

Nakonec poděkuješ: Muchas gracias. – De nada. – Moc děkuju. – Není zač. Můžeš přidat Es usted muy amable. (Jste moc laskavý.) Když tykáš, řekneš Eres muy amable. (Jsi moc hodný.) Amable zůstává stejné pro muže i ženu: hodný i hodná.

Česky popisuješ cestu budoucím časem: půjdeš, zahneš. Španělsky stačí přítomný čas. Kamarádovi řekneš tvary pro tú:

K tomu se hodí:

• Calle je ženského rodu, proto primera, segunda a tercera končí na -a: la primera calle. Krátké primer a tercer patří jen před slovo mužského rodu: el primer piso (znáš z Bydlení).
• Slovo calle klidně vynech: la primera a la izquierda – první doleva.
• Sigues hasta la plaza. – Půjdeš až na náměstí. Sigues por esta calle. – Půjdeš dál touhle ulicí.
• Llegar se pojí s a stejně jako ir: Llegas al museo. – Dojdeš k muzeu.

Celý popis dohromady: Sigues por esta calle hasta el parque. Cruzas el parque y tomas la primera a la derecha. El museo está al final de la calle. – Půjdeš touhle ulicí až k parku. Projdeš parkem a vezmeš to první doprava. Muzeum je na konci ulice.

Cizímu člověku, kterému vykáš, řekneš tvary pro usted (stejné jako pro on, ona): Usted sigue todo recto y luego gira a la izquierda. – Půjdete pořád rovně a pak zahnete doleva.

Seguir

Seguir mění e na i (znáš z Kmenových změn). Když nejde o cestu, znamená i „pořád ještě být“: Mi hermano sigue en el trabajo. – Brácha je pořád ještě v práci.

V nosotros a vosotros zůstává e. U v sigues se nečte, jen drží g tvrdé (gue zní ge, znáš z Výslovnosti). Před o ho není potřeba, proto sigo.