Ser, nebo estar? Jak mi je

Čeština má jedno „být“: Pablo je vysoký, Pablo je unavený. Španělština má dvě slovesa. Ser říká, jaký kdo je. Estar říká, jak mu je: jak se má a jak se cítí.

• Pablo es alto. – Pablo je vysoký.
• Pablo está cansado. – Pablo je unavený.

Tvar slovesa se řídí tím, o kom mluvíš, i když ten člověk stojí ve větě až za slovesem: ¿Están bien tus abuelos? – Mají se tvoji prarodiče dobře? Prarodiče jsou oni, proto están.

Tvary

• Ser už znáš z Pozdravů a z tématu Odkud jsem. Estar taky trochu znáš z Pozdravů: ¿Cómo estás? Teď se naučíš všech šest tvarů.
• Estar má skoro stejné koncovky jako trabajar: trabajas – estás, trabajamos – estamos. Liší se tvar pro „já“ (estoy) a čárky (viz další bod).
• Proč čárka? Slovo, které končí na samohlásku, -n nebo -s, má důraz na předposlední slabice (znáš z Výslovnosti). Estás, está, estáis, están ho mají na konci (esTÁS), a proto potřebují čárku. Estamos má důraz na předposlední slabice (esTAmos), takže čárku nepotřebuje, stejně jako trabajamos. Estoy končí na -y a to se tu počítá jako souhláska: důraz na konci má samo od sebe.
• Está (je) čteš esTÁ. Esta bez čárky čteš ESta a znamená „tahle“: esta silla – tahle židle, Esta es mi hermana. – Tohle je moje sestra.

Ser použiješ, když odpovídáš na otázky: Kdo to je? Odkud je? Čím se živí? Jaký je?

Na povahu a vzhled se ptáš ¿Cómo es? – Jaký je? ¿Cómo es tu jefa? – Es joven y muy simpática. – Jaká je tvoje šéfová? – Je mladá a moc milá. Vlasy a oči ale popíšeš s tener, jak znáš z Popisu člověka: Tiene los ojos verdes. – Má zelené oči.

Se ser říkáš i den a hodinu (znáš to z témat Datum a Hodiny): Hoy es lunes. Son las tres. – Dnes je pondělí. Jsou tři hodiny.

Estar použiješ, když říkáš, jak se kdo má a jak se cítí. Ptáš se ¿Cómo estás? nebo ¿Qué tal? – Jak se máš? Odpovíš třeba Estoy bien. – Mám se dobře.

Nejčastější slova s estar:

• Mi abuelo está enfermo. – Můj děda je nemocný.
• Hoy estoy triste. – Dneska je mi smutno.
• ¿Estáis contentos? – Jste spokojení? (ptáš se kamarádů)
• Los chicos están aburridos. – Kluci se nudí.
• ¿Está usted bien, señora? – Paní, jste v pořádku?

Otázku ¿Qué te pasa? (Co ti je?) se nauč jako celek, rozebírat ji nemusíš. Odpovíš třeba Estoy mal. – Není mi dobře.

Česky řekneš „je“ o vlastnosti i o stavu: Ana je vysoká, Ana je nemocná. Španělsky musíš vybrat: vlastnost (jaký kdo je) říkáš se ser, stav (jak mu je) s estar.

Některá slova jdou se ser i s estar. Se ser říkáš, jaký kdo (nebo co) je. S estar říkáš, jak mu je nebo jak dneska vypadá. U aburrido a listo se mění i význam: se ser znamenají nudný a chytrý, s estar znuděný a připravený.

Stejně se liší i otázky:

Obě slovesa můžou být v jedné větě: Mi hermana es muy seria, pero hoy está contenta. – Moje sestra je hodně vážná, ale dneska má radost.

Slova jako unavený nebo spokojený (přídavná jména) mění koncovku podle toho, o kom mluvíš. Je to muž, nebo žena? Jeden, nebo víc? Znáš to z Popisu člověka a s estar to platí stejně. Vybíráš tedy dvakrát: tvar estar podle osoby (já, ty, on…) a koncovku slova podle toho, kdo to je.

• Pablo está contento. – Pablo je spokojený.
• Ana y Eva están contentas. – Ana a Eva jsou spokojené.
• Pablo y Ana están contentos. – Pablo a Ana jsou spokojení. Muž a žena dohromady dostanou mužský tvar (-os), stejně jako v tématu Rodina.
• Marta y yo estamos contentas. – My s Martou jsme spokojené. Mluví žena o sobě a o kamarádce.
• Stačí jeden muž ve skupině a je to mužský tvar, i když mluví žena: Jan y yo estamos contentos. – My s Janem jsme spokojení.

Když mluvíš o sobě, muž řekne estoy cansado, žena estoy cansada. Kamarádky se zeptáš ¿Estás enferma? – Jsi nemocná?

• Slova na -o mají čtyři tvary: nervioso, nerviosa, nerviosos, nerviosas.
• Slova na -e mají jen dva, pro jednoho a pro víc: triste, tristes. Mis hijos están tristes. – Moje děti jsou smutné.
• Slova na souhlásku mají taky jen dva tvary: feliz, felices (šťastný, šťastní).
• Bien, mal a regular se po estar nemění: Estamos bien. – Máme se dobře.

Česky máš hlad, ale je ti zima. Španělsky obojí „máš“: řekneš tener a za ním slovo jako hlad, zima nebo strach (podstatné jméno).

Stejně „máš“ i horečku nebo chřipku: Tengo fiebre. – Mám horečku. Tengo gripe. – Mám chřipku.

Tener (mít) už znáš: řekneš s ním, kolik ti je a jestli máš sourozence. Tengo treinta años. – Je mi třicet. Tvary jsou stejné jako tam:

Česky je někomu zima nebo horko, španělsky to ten člověk „má“: Mi mujer tiene calor. – Mojí ženě je horko.

Unavený a „chce se mi spát“ není totéž. Estoy cansado. – Jsem unavený (třeba po práci). Tengo sueño. – Chce se mi spát. Často platí obojí naráz.

Česky řekneš „moc“ nebo „hodně“ skoro ke všemu. Španělsky záleží na tom, k jakému slovu ho dáváš. Pomůže jednoduchý test:

• Odpovídá to slovo na otázku „jaký?“ (unavený, smutný, vysoký)? Je to přídavné jméno a před ním stojí muy.
• Dá se to „mít“ (hlad, žízeň, kamarádi, práce)? Je to podstatné jméno a před ním stojí mucho.

Un poco de znáš z věty Hablo un poco de español. (Mluvím trochu španělsky.) Před podstatným jménem (španělština) se de dává, před přídavným jménem (unavený) ne.

Mucho už znáš z Přítomného času: mucho trabajo (hodně práce). Před podstatným jménem stojí i v mucho gusto (těší mě): gusto je potěšení.

Abys u tener vybral mucho, nebo mucha, musíš znát rod slova:

Sed, hambre a fiebre nekončí na -a, a stejně jsou ženského rodu. To si prostě zapamatuj.

• Tengo mucho sueño. – Hrozně se mi chce spát.
• Hoy tenemos mucha prisa. – Dneska hrozně spěcháme.

Když česky řekneš „je“ nebo „je mi“, vybíráš v tomhle tématu ze tří sloves:

Zkrátka: hlad, žízeň, zima, horko, strach, spěch, „chce se mi spát“, horečka a věk jdou s tener (za ním stojí podstatné jméno). Jak ti je (unavený, smutný, dobře, špatně), jde s estar. Jaký kdo je, kdo to je, odkud je a čím se živí, jde se ser.

Tři další česká „je“ přijdou později. Hay (je tu, jsou tu) už znáš z Čísel. Kde kdo nebo co je, říká taky estar. Obojí probereš v Bydlení. „Venku je zima“ (počasí) se neřekne s tener ani s estar: to přijde v tématu Počasí.