Záliby a gustar

Česky řekneš „mám rád kávu“ a hlavní jsi ty. Španělsky to otočíš, jako v českém „chutná mi káva“: hlavní je káva a sloveso se řídí podle ní. Ty jsi jen ten, komu chutná: me (mně). Me gusta el café.

„Mít rád“, „rád něco dělat“, „bavit“, „chutnat“ i „líbit se“: to všechno řekneš slovesem gustar. „Nemám rád“ a „nechutná mi“ je no me gusta: No me gusta el té. – Nemám rád čaj. Jen u lidí je to jinak (viz Víc dole).

Protože se líbí věc, a ne ty, stačí ti dva tvary: gusta pro jednu věc a gustan pro víc věcí, jako česky „chutná mi čaj“, „chutnají mi jahody“.

Komu se něco líbí, poznáš podle malého slova před slovesem (zájmena). Odpovídá na otázku „komu?“: mně, tobě, jemu… Sloveso se podle něj nemění: pořád je to gusta, nebo gustan.

• Me, te, nos, os znáš ze zvratných sloves (me llamo). Pro „jemu, jí“ je tu le, ne se jako u se llama, a pro „jim“ les.
• Když vykáš, použiješ stejné slovo jako pro „jemu“ a „jim“: le jednomu, les víc lidem. Señora, ¿le gusta Madrid? – Paní, líbí se vám Madrid? Takové le znáš z Le presento a… (představuju vám…).
• Le znamená jemu, jí i vám. Když z hovoru není jasné, koho myslíš, přidáš a él, a ella, a usted (víc v další části).

• ¿Te gusta cocinar? – Vaříš rád?
• Nos gustan las películas españolas. – Máme rádi španělské filmy.
• ¿Os gusta el té? – Chutná vám čaj? (ptáš se kamarádů)

Před me, te, le… můžeš přidat a mí, a ti, a él a další. Je to jako české „mně se líbí“ místo „líbí se mi“. Hodí se, když porovnáváš lidi, nebo když u le není jasné, koho myslíš. Krátké me, te, le… přitom nevynecháš.

A mí me gusta el té y a él le gusta el café. – Mně chutná čaj a jemu káva.

Se jménem: a Lucía le gusta

Když řekneš jméno toho, komu se něco líbí, nebo třeba mi padre (můj táta), dáš před něj a. Le nebo les zůstává, i když ti připadá navíc:

• A Lucía le gusta bailar. – Lucía ráda tancuje.
• A mi padre le gustan los perros. – Táta má rád psy.

Když jmenuješ víc lidí, sečti je jako u sloves: Eva a já jsme „my“, a proto nos. Před každého z nich dáš a.

Mí, nebo mi?

• Mí s čárkou je „mně“: a mí. Mi bez čárky je „můj, moje“: a mi madre (mojí mámě).
• Ti čárku nemá nikdy: a ti. Él (on) ji má vždycky: a él.

Tvar slovesa vybíráš podle toho, co se líbí. Komu se to líbí, nerozhoduje: me gusta i les gusta.

Sloveso za gustar má základní tvar (infinitiv), jak ho najdeš ve slovníku: me gusta nadar, ne me gusta nado. Gusta zůstává, i když za slovesem stojí víc věcí: Me gusta ver series. – Rád se dívám na seriály.

Věc můžeš dát i na začátek: Los gatos no me gustan. – Kočky nemám rád.

Člen: me gusta la música

Česky řekneš „mám rád hudbu“ bez členu. Španělsky po gustar člen (el, la, los, las) dáš, i když myslíš hudbu obecně:

• Me gusta la música. – Mám rád hudbu.
• No me gustan los lunes. – Nemám rád pondělky.

U jiných sloves ho v takové větě často vynecháš: Escucho música. – Poslouchám hudbu.

Člen naopak nedáváš:

• před sloveso: Me gusta leer. – Rád čtu.
• před jméno města nebo země: Nos gusta Sevilla. – Líbí se nám Sevilla.
• když před věcí stojí mi, tu, este, esta… (můj, tvůj, tenhle, tahle): Me gusta tu piso. – Líbí se mi tvůj byt.

No dáš těsně před me, te, le…, nikdy mezi ně a sloveso: No me gusta el frío. – Nemám rád zimu. A mí dáš ještě před no: A mí no me gusta el frío. – Já zimu rád nemám.

Na otázku často odpovíš se dvěma no: ¿Te gusta el té? – No, no me gusta. – Chutná ti čaj? – Ne, nechutná. První no je „ne“, druhé je zápor slovesa, jako české ne- v „nechutná“.

Jak moc se ti něco líbí, řekneš takhle (od nejvíc po nejmíň):

• Slovo „to“ španělsky neříkáš, stačí Me gusta.
• „Moc“ je tu mucho za slovesem, ne muy. Znáš to z Estudio mucho. (Hodně se učím.)
• Nada (nic, tady „vůbec“) znáš z de nada (není zač). Stojí za slovesem a no na začátku zůstává: No me gusta nada correr. – Běhání mě vůbec nebaví.

Encantar a interesar

Encantar (zbožňovat, moc se líbit) a interesar (zajímat) fungují stejně jako gustar: me encanta, me encantan, me interesa, me interesan.

• Me encantan los perros. – Zbožňuju psy.
• ¿Te interesa el fútbol? – Zajímá tě fotbal?

Z encantar je i encantado (těší mě), které znáš z Pozdravů.

Když kamarád řekne me gusta… (líbí se mi), odpovíš a mí (mně), ne yo (já). Česky řekneš „mně taky“ i „já taky“, španělsky po gustar vždycky a mí también.

• También je „taky“, tampoco „taky ne“ (ne también no).
• Když nesouhlasíš, začneš často slovem pues, jako české „no“: Pues a mí no. – No, mně ne.
• Stejně odpovíš i za někoho jiného: A Pablo también. – Pablovi taky. A mis padres tampoco. – Mým rodičům taky ne.
• Na oplátku se zeptáš ¿Y a ti? (doslova „a tobě?“): Me encanta el pádel. ¿Y a ti? – Zbožňuju padel. A ty? Když vykáš: ¿Y a usted? ¿Y tú? uslyšíš taky, ale ¿Y a ti? sedí líp.

Yo, nebo a mí?

U ostatních sloves (hablar, trabajar, preferir…) je člověk ten, kdo něco dělá (já mluvím), a tak odpovíš yo:

I u zvratných sloves je to yo: v me levanto je me „se“, ne „mně“. Me levanto a las siete. – Yo también. – Vstávám v sedm. – Já taky.

Preferir (mít radši) a odiar (nesnášet) fungují jako většina sloves: tvar se řídí tím, kdo něco má radši nebo nesnáší. Me před ně nedáváš: Prefiero el té. – Mám radši čaj.

Preferir mění e na ie, jak znáš z Kmenových změn. V nosotros a vosotros kmen zůstává: preferimos, preferís.

• ¿Prefieres el cine o el teatro? – Máš radši kino, nebo divadlo?
• Prefiero el teatro. – Radši divadlo.

„Mám radši“ řekneš i přes gustar: Me gusta más el té. – Mám radši čaj (doslova „líbí se mi víc“).

Odiar se časuje jako hablar: odio, odias, odia, odiamos, odiáis, odian. Odio los lunes. – Nesnáším pondělky. Je to silné slovo. Často zní líp no me gusta nada (vůbec se mi to nelíbí).

Za me gusta dáš zálibu tak, jak je v tabulce: Me gusta pasear. – Rád se procházím.

Hrát: jugar, nebo tocar?

Česky „hraješ“ fotbal i na kytaru. Španělsky na to máš dvě různá slovesa:

• Sport a hry: jugar al fútbol, jugar al tenis, jugar a los videojuegos (hrát fotbal, tenis, videohry). Po jugar stojí a se členem, a + el se slije do al.
• Na hudební nástroj hraješ s tocar a členem: tocar la guitarra, tocar el piano (hrát na kytaru, na klavír), ne jugar la guitarra.

Jugar mění u na ue, jak znáš z Kmenových změn: juego, juegas, juega, jugamos, jugáis, juegan.

Los domingos juego al baloncesto. – Každou neděli hraju basketbal.

Ptáš se a odpovídáš

Na ¿Qué te gusta hacer? odpovíš me gusta a slovesem v infinitivu. Na ¿Qué haces? odpovíš tvarem pro já: hago, leo, juego.

Záliba je la afición, záliby las aficiones: Mis aficiones son leer y viajar. – Moje záliby jsou čtení a cestování.